Herta Kašparová se zapsala do české historie rudým inkoustem. Během druhé světové války byla jednou z nejtemnějších postav. Její zrada v květnu 1945, kdy ukázala prstem a označila k popravě povstalce, jež vyrabovali její byt, zůstává dodnes silným mementem. Život i tragický osud Herty Kašparové připomínají, jak tenká může být hranice mezi kolaborací a zradou. Jaký je příběh této pohledné, mírně handicapované dívky, která se již velmi mladá zaprodala?
Herta Kašparová (německy Herta Caspar) se narodila v roce 1923 v Třešti, malém městečku v okrese Jihlava, které bylo během války centrem několika dramatických událostí. Již její příchod na svět byl velmi zajímavý, narodila se totiž v budově třešťského nádraží. Její rodiče byli Sudetoněmci a její otec Alois byl drážním zaměstnancem. Do Třeště byl tak umístěn jako výpravčí krátce před Hertiným narozením.
Již od narození měla Herta zdeformovanou jednu nohu, na níž trochu napadala. Narodila se s obráceným chodidlem, ale operace vadu odstranila, proto jen nepatrně kulhala. Přesto byla velmi hezká.
Její život byl od počátku směsí česko-německou. Obecnou školu vychodila v Třešti, kde také navštěvovala místní Sokol a měla české i německé přátele. Její rodina však využívala svého původu tak, jak se jí zrovna hodilo. Alois byl funkcionářem Sokola a veřejně se hlásil k prezidentu Masarykovi. Pak ale v březnu 1939 vyměnil jeho obrázek bleskurychle za obrázek Adolfa Hitlera, stal se znovunalezeným Němcem a čerstvým členem NSDAP. Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava v březnu 1939 rodina díky německému původu získala říšské občanství a v Třešti v době okupaci hovořili v rodině jen německy. Po Mnichovské dohodě se však odmítali vystěhovat do Německé říše a deklarovali český původ.
Mladá Kašparová se brzy dostala do kontaktu s německými jednotkami a v roce 1940 začala díky bratrovým konexím pracovat na služebně německé kriminální policie v Jihlavě jako zapisovatelka a tlumočnice. O dva roky později nastoupila na stejnou pozici na ústředí ve Zlíně. Díky perfektní němčině začala postupně právě tam pracovat jako tlumočnice pro gestapo. Její plynulá znalost němčiny ji rychle přinesla pozornost nacistických sil a v roce 1945 se její život obrátil úplně jiným směrem. Jak se k nám však na konci války blížila Rudá armáda, Herta se na jaře roku 1945 vrátila ke svým rodičům do Třeště.
V průběhu druhé světové války Třešť čelila silné německé okupaci. Vznikla zde místní odbojová buňka, stejně jako na mnoha jiných místech naší válkou sužované republiky. Když Pražské povstání v květnu 1945 eskalovalo, v Třešti vznikl Národní výbor, který převzal kontrolu nad městem. Povstalci, plni nenávisti, se tak vrhali na kolaboranty, takže vtrhli i do nádražního bytu Kašparových. Hertin otec totiž kromě výpravčího pracoval i jako velitel místní německé domobrany. Povstalci byt vyrabovali a zdevastovali, mnozí kolaboranti byli lynčováni. Německá armáda pak vyslala na místo trestná komanda Wehrmachtu, aby vězněné sympatizanty Německa osvobodilo.
Právě tehdy sehrála Herta Kašparová klíčovou roli při identifikaci českých povstalců, kteří byli následně popraveni. Celkem se jednalo o 11 osob, chlapců a mladých mužů. Tento čin z ní udělal jednu z nejnenáviděnějších postav poválečné doby v Československu.
Po válce Herta utekla do Rakouska a usadila se v Gmundu, kde pracovala jako pradlena a pomocnice v domácnosti. Byla ale poznána, chycena, eskortována do Československa a postavena před soud za své válečné zločiny. Její životní příběh ukázal, jak někteří jednotlivci během války využili svého postavení k osobním účelům a zároveň připomíná těžká morální dilemata doby. Herta Kašparová byla nejen překladatelkou, ale i aktivní kolaborantkou s německými jednotkami v Třešti. To, že v květnu 1945 chlapce a muže označila a zradila je tak nacistům, odsoudila je k jisté smrti. U soudu se však hájila tím, že netušila, že budou popraveni.
Kašparová údajně jednala ze zhrzené lásky, protože někteří z těch, které označila, měli být jejími bývalými milenci. Historici se však neshodují, zda právě to byla hlavní motivace jejího jednání. Nicméně je zřejmé, že Hertin čin způsobil nenapravitelnou škodu a byl příkladem osobní pomsty během války.
Soudní proces s Hertou Kašparovou byl sledován širokou veřejností, protože její zrada byla dobře známá. Na soudním přelíčení nebylo pochyb o její vině a v roce 1946 byla odsouzena k trestu smrti. Poprava byla provedena veřejně a měla být vykonána dvě hodiny po rozsudku. Kašparová požádala o hodinu navíc, aby se mohla potkat se svým bratrem. Byla popravena v půl sedmé večer na louce v Třešti. Popravy se účastnilo tolik lidí, že na ni musely být prodávány vstupenky. Stala se tak jednou z posledních veřejných poprav v Československu. Veřejná poprava bylo gesto, jež mělo sloužit jako varování pro ostatní kolaboranty a posílení poválečné spravedlnosti.
Ani Hertina poprava však neukončila diskusi o motivech její zrady a činu, jehož se dopustila. Někteří její čin dodnes považují za příklad osobní pomsty, jiní zase samotnou Hertu za tragickou postavu, která se nechala zlákat nacistickou mocí a přitom ztratila svou lidskost. Ačkoli byla kolaborace s nacistickými silami během války poměrně rozšířeným fenoménem, Herta Kašparová je zvláštní případ. Třešťská tragédie, kdy byli popraveni místní povstalci, zůstává jednou z nejtemnějších kapitol tohoto města. Herta Kašparová se zapsala do historie jako zrádkyně, která využila své pozice k osobní pomstě a spolupracovala s nacistickým režimem.
Autorský text, medium.seznam.cz, cs.wikipedia.org, stream.cz
