Ve středověku byly ženské kláštery významným centrem vzdělanosti, duchovního života i kultury. Přestože dnes nám může klášterní život připadat omezující, mnohé ženy v něm nacházely útočiště a příležitosti, které by jim jinak nebyly dostupné. Jaké dívky vstupovaly do klášterů, jak probíhal jejich každodenní život a jaká pravidla musely dodržovat?
Dívky vstupující do klášterů pocházely často z vyšších společenských vrstev. Šlechtičny a dcery bohatých měšťanů nacházely v klášteře nejen duchovní azyl, ale také vzdělání a společenské postavení. Ne vždy šlo o dobrovolnou volbu – mnohé dívky byly do kláštera poslány rodinou, aby se zvýšila jejich prestiž nebo aby zajistila, že jí nebude muset dávat věno. Finanční příspěvek klášteru totiž vyšel rodinu většinou levněji. Některé ženy se však rozhodly pro klášterní život samy, motivované vírou nebo touhou uniknout manželství a rodinným povinnostem. Často do kláštera vstupovaly také vdovy, které věnovaly určitý poplatek a měly zde zajištěno dožití.
Kláštery byly soběstačné komunity, které měly své vlastní hospodářství, školu, nemocnici a knihovnu. Každý klášter měl svoji představenou – abatyši, která byla zodpovědná za jeho vedení a dodržování řádu. Kláštery fungovaly podle přísných pravidel, jež byla stanovena různými řády, jako byly benediktinky nebo klarisky. Tyto řády měly své specifické regule, které určovaly denní režim, stravování, oblékání a další aspekty života v klášteře.
Den začínal brzy ráno modlitbami, které se opakovaly několikrát během dne. Vedle náboženských povinností se jeptišky věnovaly studiu, práci v zahradě, péči o nemocné nebo psaní a přepisování náboženských knih, či jejich drobné ilustraci. Výuka a vzdělávání měly v klášteře významné místo – dívky se učily číst, psát, zpívat a další dovednosti, které jim mohly pomoci v duchovním i rodinném životě. Součástí řehole byla i poslušnost, střídmost v jídle, zákaz vlastnit osobní majetek, povinnost dodržovat celibát, nosit předepsaný oděv a často i slib mlčenlivosti.
Život v klášteře vyžadoval disciplínu a poslušnost. Každá jeptiška měla své místo a povinnosti, které musela plnit. Za porušení pravidel byly stanoveny různé tresty, od lehkých pokání až po těžší sankce. Lehčí tresty zahrnovaly například zvýšený počet modliteb, omezení jídla nebo práci navíc. Vážnější přestupky, jako neuposlechnutí příkazu abatyše nebo narušení klášterního řádu, mohly vést k pokání, izolaci od ostatních jeptišek, dočasnému vyhoštění nebo dokonce trvalému odchodu z kláštera. Často docházelo i na fyzické tresty, jako byl výprask důtkami. V takovém případě se trestaná musela odhalit do půl těla a byla mrskána přes holou kůži tak dlouho, dokud trest nezastavila abatyše.
Tresty měly za cíl nejen udržet disciplínu, ale také přimět provinilce k zamyšlení nad svým chováním a pokání. Některé jeptišky dokonce zacházely tak daleko, že přistupovaly k trestům, které na sobě vykonávaly samy. Ať už šlo o odepření jídla nebo o tělesné tresty, chtěly se tak často potrestat za svoji často bezpředmětnou hříšnost.
Opustit klášter nebylo jednoduché. Pro ty, kdo vstoupily do kláštera z vlastní vůle, byla možnost odchodu velmi omezená. Musely získat souhlas představené a často i biskupa. Pro ženy, které byly do kláštera poslány rodinou, bylo obtížnější odejít, protože to mohlo znamenat ztrátu rodinné cti a postavení. Některým ženám se však podařilo odejít a vrátit se do běžného života, buď z důvodu zdravotních problémů, nebo na základě výjimečných okolností. Se souhlasem a bez hanby mohly odejít jedině ty, které byly do kláštera poslány za účelem výchovy.
Život za zdmi kláštera nebyl snadný, ale pro mnohé ženy představoval cestu k nalezení smyslu života či zázemí, kdy byly jejich možnosti omezené. Ženské kláštery tak byly nejen místem náboženského života, ale i středisky vzdělanosti a péče, které významně přispěly k rozvoji středověké společnosti.
Zajímají vás doby dávno minulé? Přečtěte si, jak se žilo kurtizánám v 19. století.
www.dotyk.cz, www.stoplusjednicka.cz
