Vánoční cukroví za socialismu: Kulinářská nostalgie plná kreativity a skromnosti. Naše maminky byly mistryněmi improvizace a odnesly to oteklýma nohama

Vánoční cukroví patří neodmyslitelně k Vánocům i dnes. Jenže ne všichni mají luxus času, kdy by mohli jeho pečení věnovat poslední týdny před Vánocemi, jako to dělaly naše maminky a babičky. Pravdou je, že sotva se doma začala chystat těsta, naše oči se rozzářily, protože tu byly konečně Vánoce. A pro naše milované ženy, které trávily zdobením, pečením, vykrajováním a válením hodiny denně, nastal i čas oteklých nohou a těšení se na to, až už bude všechno ležet v balkoně v krabicích a "vláčnět", aby bylo na Štědrý den vše dokonalé. 

Vánoční cukroví za socialismu

Za socialismu nebyly regály obchodů zdaleka tak plné jako dnes. Kvalitní mouka, máslo nebo kakao se často stávaly nedostatkovým zbožím, a tak pekařky musely ukázat notnou dávku kreativity. Například karobový prášek, který nahradil drahé kakao, se stal symbolem doby. Šikovné hospodyňky se nebály experimentovat, místo másla použily margarín, ořechy nahrazovaly strouhankou nebo ovesnými vločkami, a marmeláda z domácích zásob byla nezbytnou stálicí.

Pečené cukroví, které nezklame

Pečení cukroví nebylo jen o jídle, ale hlavně o rituálu. Mnohé rodiny měly své osvědčené recepty, které se dědily z generace na generaci. Vanilkové rohlíčky byly, a stále jsou, nedílnou součástí svátečního stolu. Jednoduché těsto z mouky, másla, ořechů a cukru dodávalo domovu vůni Vánoc. Nechybělo ani linecké cukroví, které umožňovalo kreativitu při vykrajování a zdobení marmeládou. Velmi oblíbené byly také pracny, které se vtlačovaly do speciálních formiček, připomínajících zvířecí tlapky. A pak tu byly perníčky, voňavé, často zdobené barevnými polevami. V některých domácnostech se nejedly hned, protože musely nejdříve změknout, a tak jsme všichni nervózně pokukuovali po krabicích, kdy už budeme moci ochutnat.

Nepečené cukroví jako klenot socialistických Vánoc

Socialistické Vánoce si žádaly i rychlé a dostupné recepty na cukroví, které nevyžadovalo trouby nebo suroviny z Tuzexu. Pamatujete ještě Sandokanovy oči? Cukroví s jedinečným názvem pro dobroty s lentilkou uprostřed, připomínaly tehdejší televizní hit, seriál o dobrodružném pirátovi Sandokanovi. Další klasikou byly ovesné kuličky. Směs mletých ovesných vloček, cukru, másla a trochy alkoholu, obvykle rumu, vytvořila lahodné kuličky, které se obalovaly v kokosu. Pro ty, kdo si nemohli dovolit kakao, přišel ke slovu zmiňovaný karob.

Jedním z nejoblíbenějších druhů retro vánočního cukroví, které si nevyžádalo pečení, byla domácí čokoláda. I když její název poněkud klamal, protože s pravou čokoládou měla jen pramálo společného, děti ji zbožňovaly. Příprava byla jednoduchá, čokoláda se lila do formiček od pracen a vyráběla se ve dvou verzích – tmavé a světlé. Dalším příkladem je improvizované cukroví z oplatek či piškotů. Stačilo slepit dvě dětské piškoty marmeládou, obalit je v rozpuštěné čokoládě a posypat ořechy.

Vánoční kolekce: Barevné kouzlo stromečku

Vánoční kolekce z dob socialismu se nesla v duchu barevného třpytu a specifických chutí. Čokolády visely na stromku v podobě foukaných figurek a bonbonů zabalených do lesklého papíru. Děti toužily po těch nejhezčích tvarech – rybičkách, sněhulácích nebo andílcích. Kolekce byla často výsledkem podnikového vánočního balíčku, který zaměstnanci dostávali od svých zaměstnavatelů.

Předvánoční pečení jako společenský rituál

Pečení cukroví mělo ještě jeden zásadní rozměr, utužovalo rodinné vazby. Při vykrajování lineckého, plnění formiček na pracny nebo obalování kuliček v kokosu se v kuchyni scházely generace. Děti pomáhaly s jednoduššími úkoly, zatímco babičky předávaly své recepty i triky.

Pamatujete, jak vypadalo mládí za socialismu? Do setmění venku, skákání panáka nebo ploužáky