Houbaření je oblíbenou aktivitou mnoha lidí v České republice, kde lesy nabízí hned několik druhů hub. Mezi těmito houbami se však skrývají i jedovaté druhy, které můžou způsobit zdravotní potíže nebo dokonce ohrozit život. Podívejte se do naší galerie, jaké jsou nejjedovatější houby a s jakými jedlými druhy se dají zaměnit.
Muchomůrka zelená patří k nejnebezpečnějším a nejjedovatějším houbám v Evropě a Severní Americe, přičemž způsobuje nejvyšší počet smrtelných otrav. Je prudce jedovatá a ke smrtelné otravě stačí i jediný klobouk! Navíc se první příznaky projevují až ve chvíli, kdy jedovaté látky již zasáhnou orgány, zejména játra. I v případě přežití většinou zůstávají trvalé následky.
Mladá muchomůrka jízlivá se může zaměnit za mladé pečárky (žampiony). Ty však nikdy nemají čistě bílé lupeny. Charakteristickým rysem muchomůrky jízlivé je klobouk, který dosahuje průměru 5 až 10 cm a je dlouho kuželovitý, později se stává sklenutým. Na okraji klobouku nenajdeme rýhy. Jeho bílé zbarvení je patrné po celé ploše a povrch se může měnit od lepkavého v mládí po suchý a lesklý v dospělosti. Klobouk je potažený tenkou, bezbarvou želatinovou blánou, kterou lze snadno sloupnout. Příznaky otravy se objeví typicky po 8 až 48 hodinách po konzumaci a zahrnují prudké bolesti břicha, zvracení a průjem. Po několika dnech může následovat zdánlivé zlepšení, ale následně se stav postiženého zhoršuje v důsledku poruch až selhání funkcí jater a ledvin. Bez vhodného léčení často končí tato otrava smrtí.
Muchomůrka tygrovaná, někdy nazývaná též muchomůrka panterová nebo muchomůrka tygrovitá, patří mezi jedovaté a zároveň halucinogenní houby. Charakteristickým rysem této houby je její klobouk s puntíky, který má průměr mezi 6 až 10 cm. Klobouk nejprve nabývá tvaru polokulovitého, následně se zplošťuje, přičemž jeho povrch zůstává hladký. Barva klobouku se pohybuje od okrové po tmavě hnědou a je pokryta bílými bradavkami. Okraj klobouku je často zdobený hřebenovitými rýhami. Lupeny muchomůrky tygrovité jsou bílé, hustě uspořádané a oddělené od třeně. Třeň je štíhlý, bílý a je na něm úzký hladký prstenec. U paty nohy se nachází charakteristická hlíza s bradavičnatou pochvou. Dužina houby je bílá, má jemnou a nenápadnou vůni. Otravu doprovázejí zažívací potíže, blouznění a halucinace. Ačkoliv otrava nebývá smrtelná, mohou být ohroženi lidé se srdečními problémy. Muchomůrka tygrovaná může být snadno zaměněna za jiné druhy hub. Velmi se podobá jedlé muchomůrce šedivce, a dokonce i muchomůrce růžovce, která také patří mezi jedlé druhy. Důležitým rozlišovacím znakem je vzhled kalichu.
Pavučinec plyšový patří mezi jedny z nejnebezpečnějších a nejzákeřnějších hub, které můžeme v přírodě najít. Ačkoli byl původně klasifikován jako jedlý druh podle starších houbařských atlasů, skutečnost je zcela odlišná. Tato houba je ve skutečnosti smrtelně jedovatá. To, co ztěžuje detekci nebezpečí, je její mimořádně dlouhá inkubační doba, která často překrývá spojitost mezi konzumací této houby a následnými zdravotními komplikacemi. Tato spojitost zůstávala tajemstvím až do roku 1958, kdy byl konečně potvrzen její jedovatý charakter. Klobouk pavučince plyšového má průměr mezi 3 a 8 cm, oranžově hnědou až hnědou barvu a je pokryt sametově plstnatou nebo šupinkatou strukturou. V mládí je kulovitý, později se ploše rozprostírá s vyčnívajícím tupým hrbolkem uprostřed, mnohdy s nepravidelným zkroucením. Jeho lupeny jsou mladé sytě žluté, postupem času se řídce uspořádané lupeny zbarvují do rezavě hnědo-oranžového odstínu. Třeň pavučince plyšového dosahuje délky 3 až 7 cm, výjimečně i 10 cm, s průměrem 1 až 2 cm. Je téměř válcovitý, směrem dolů se zužuje, má hladký, lesklý povrch a je pevný. Třeň je žlutavý až světle okrový. Otrava způsobená pavučincem plyšovým je nesmírně zákeřná. Příznaky se neobjevují okamžitě po konzumaci, nýbrž až po dvou dnech a v některých případech i tři týdny. Tato zdlouhavá inkubační doba mnohdy maskuje spojitost mezi požitím huby a následnými potížemi, což zvyšuje riziko pro postižené osoby. Děti jsou obzvláště citlivé na toxiny obsažené v pavučinci plyšovém, a proto se u nich příznaky otravy projevují v řádu dní. V extrémních případech může vést smrtelná dávka k rychlému úmrtí, zatímco u dospělých mohou příznaky trvat týdny až měsíce, než dojde k vyléčení nebo fatálnímu výsledku.
Závojenka olovová je jednou z nejnebezpečnějších a smrtelně jedovatých hub patřících do čeledi závojenkovitých. Její klobouk měří mezi 5 až 20 cm v průměru. V mládí má tvar polokulovitý až kuželovitý, postupně se vyvíjí do podoby sklenutého s podvinutým okrajem, a nakonec plochého se zaobleným hrbolem uprostřed. Barevná škála zahrnuje odstíny od bělavé přes nažloutlou až po okrovou. Jeho povrch je hedvábně lesklý, hladký a mírně mastný. Lupeny závojenky olovové jsou prořídlé, široce připojené, někdy i se zoubkem. V mládí jsou žlutavé, s postupem času se mění na narůžovělé až hnědorůžové odstíny. Třeň dosahuje výšky 4 až 12 cm a tloušťky 1 až 3 cm. Spodní část má tvar kyje, na začátku je bílá a následně se změní na nažloutlou. Dužnina této houby je bělavá a má příjemnou chuť, která lehce voní po mouce.Závojenka olovová obsahuje neznámý jed, jehož účinky se projevují velmi rychle, obvykle do dvou hodin po konzumaci. Prvním příznakem otravy bývá zvracení, následované dalšími potížemi postihujícími zažívací trakt. Byly zaznamenány i případy úmrtí způsobené touto jedovatou houbou.
Klobouk vláknice začervenalé dosahuje průměru kolem 5 až 10 cm. Má tmavě hnědý až červenohnědý střed, který postupně přechází do světlejšího okraje. Povrch klobouku je sametový. Třeň je bledě žlutý až krémově bílý s charakteristickými červenými skvrnami nebo zčervenaláním, které se objevuje po poškození. Příznaky otravy se objevují do půl hodiny od konzumace a zahrnují celkovou nevolnost spojenou s nadměrným sliněním, zvracením, průjmem a křečemi. Dalšími indikátory otravy jsou poruchy rytmu srdce, celková fyzická slabost, narušené vidění a postupně i ztráta vědomí a problémy s dýcháním, které mohou nakonec vést k zástavě dýchání. Výrazným znakem otravy jsou zúžené zorničky.
