Peter Stumpp byl německý farmář žijící v 16. století, který se stal známým díky svému údajnému vlkodlačímu životnímu stylu. Byl obviněn z účasti na vraždách a dalších krutostech, které měl páchat za jeho údajné zvířecí proměny. Tento příběh se stal jedním z nejznámějších případů domnělého vlkodlačího chování a dodnes je významným příkladem stíhání a perzekuci lidí obviněných z praktikování čarodějnictví v době temného středověku.
Příběh Petera Stumppa, bohatého farmáře z německého Bedburgu, který se po převtělení do vlkodlaka dopustil několika desítek vražd lidí i zvířat, zůstává i nadále kontroverzním tématem historie. V 16. století totiž nebylo nijak složité zmanipulovat dav a obvinit nehodícího se člověka z čarodějnictví. Životní pouť protestanta, který skončil na popravišti strašlivou smrtí, vyvolává hrůzu. A to nejen kvůli obludné zvrácenosti při zacházení s oběťmi, ale i při pomyšlení, jak krutá byla doba temna ve jménu ochrany katolické víry.
Peter Stumpp, známý také jako Vlkodlak z Bedburgu, byl jedním z nejznámějších případů údajného řádění vlkodlaka v evropské historii. Období pronásledování čarodějnic a čarodějů postihlo ve středověku a raném novověku celý starý kontinent. Pověry a strach měly tehdy velmi silný vliv na lidskou společnost i soudní systém a tento fenomén je stále předmětem studia v rámci historie, kultury a folkloru.
Stumpp nebo-li Peter Stubbe žil v 16. století v německém městečku Bedburg, byl poměrně bohatý farmář a jeho neochota přiklonit se coby protestant se katolické víře místním vlivným lidem vadila. Legenda praví, že Stumpp měl být schopen proměny ve vlka a údajně se podílel na několika brutálních útocích na lidi a dobytčata v okolí. Během soudního procesu se měl přiznat, že během 25 let zabil desítky lidí, většinou žen a dětí, ale také vojáků, kteří tou dobou v Porýní tábořili. K hrozným činům, kdy oběti potrhal a znetvořil, se farmář přiznal při výslechu. Alespoň to tvrdí záznamy v pamfletu, který byl sepsán v roce 1590 v Anglii a byl objeven až koncem 19. století.
V historických dokumentech se píše, že Stumpp podlehl pekelnému vábení a k chování divokého vlka, toužícího po krvi, jej nutil čarovný opasek, který mu věnoval právě sám ďábel. Podle jiných záznamů byla u farmáře nalezena kožešina z vlka, vykazující známky častého nošení. A jak lovci a vyšetřovatelé, kteří byli povoláni k dopadení vraha kvůli smrti dcery bohatého měšťana, na Stumppa přišli? Vlkodlak údajně udělal chybu a svou poslední oběť nezardousil. Její křik uslyšel jeden z hlídačů a psi se vydali po krvavé stopě, vedoucí od potrhané dívky do hlubokých lesů kolem městečka. Když lovci obávané monstrum objevili, poznali v něm svého souseda.
Farmář Stumpp se měl ke svým zločinům doznat, vyprávěl, jak si své oběti vyhlížel v ulicích města a jak mu následně dělalo radost potkávat jejich zdrcené pozůstalé. Údajně měl také potvrdit, že ve vlkodlačím druhém já zavraždil i svého syna že si velice užívá znásilňování vlastní dcery. Stumpp byl odsouzen nejen za praktikování čarodějnictví, ale i za vraždy a znásilnění. Trestem mu bylo stažení kůže zaživa rozžhavenými kleštěmi, zlámání kostí a useknutí hlavy. Takto shrnuje osud vlkodlaka Stumppa zmiňovaný pamflet, v němž bylo vše dopodrobna popsáno.
Jenomže nemohlo být vše kolem farmáře, který byl v katolickém městě jako jeden z mála přívržencem protestantského vyznání, úplně jinak? V historických pramenech totiž byly nalezeny záznamy, že jedním z důkazů proti obžalovanému měl být využit fakt, že mu chyběla levá paže od lokte dolů. Vlkodlakovi prý v boji usekl levou tlapu místní sedlák. Jenomže celé město vědělo, že Stumpp neměl ruku už od mládí, ale to se zřejmě do příběhu o zvrhlém vlkodlakovi nehodilo. Jiným důvodem pro zbavení se farmáře Stumppa mohla být kromě jeho víry také avantýra s manželkou vysoce postaveného měšťana. Ta byla farmářovou vzdálenou sestřenicí, a ač ve středověku nebyl incest ničím výjimečným, v tomto případě to samozřejmě byla pro žalobce voda na mlýn. I proto se chtělo všem snadno věřit i prohlášení, že znásilňuje vlastní dceru. Jenomže jakou váhu má takové přiznání, když mohlo být vynuceno týráním, bitím nebo třeba v té době oblíbeným natahováním na skřipec?
Nakolik je příběh farmáře Stumppa pravdivý, nemůže už nikdo prokázat. Historikové se samozřejmě shodují v tom, že rozhodně nebyl vlkodlak. Mohl být sériovým vrahem? Určitě ano. Ale stejně tak dobře mohl být jen nevinnou obětí tehdejší doby, která dokládá, jak snadno se společnost může dopustit nespravedlnosti a honu za čarodějnicemi, které vedou k vykonstruovaným obviněním a nelidským trestům. Stumppův příběh je považován za historickou kuriozitu, ale také platnou připomínkou, jak důležité je udržovat ve společnosti zdravé a racionální myšlení a nedopustit, aby nás strach a ignorance vedly k nespravedlivým soudům a nelidskému utrpení.
Wikipedia, G.cz, Nationalgeographic.co.uk
