Tajuplný penzion Nimrod se těšil velké oblibě mezi smetánkou první republiky. Po druhé světové válce budovu ovládlo hrůzu nahánějící nadpřirozeno

Původní stavba záhadného místa otevřela své brány okolo roku 1905, kdy byla postavena, a postupně se rozšířila na penzion a kavárnu. Nimrod hostil takové významné osobnosti, jako byl například britský král Eduard VII. či prezident Edvard Beneš. Bohužel, druhá světová válka vše změnila a z penzionu se stalo sanatorium pro raněné vojáky. 

Zbloudilé duše, záhadná světýlka a nezvaní hosté 

Po konci války se objekt opět vrátil ke své původní funkci a dveře se zde netrhly. Terasa kavárny byla neustále zaplněna hosty, kteří si vychutnávali pohodu a klid uprostřed lesů. Z lázní sem jezdil povoz, nebo si rekreanti dopřáli příjemnou procházku. Pro jejich absolutní pohodlí zde byla také lehátka, kde mohli návštěvníci nachytat trochu bronzu. Idylku pak pouze narušovaly podivné zvuky, jež slýchali návštěvníci, kteří si zde chtěli vychutnat pár dní dovolené. Svědci těchto jevů prý vídali venku světélka, měli intenzivní pocity, že ve svém pokoji nejsou sami a malé děti si často povídaly s neviditelnými postavami. Možná to byly zbloudilé duše vojáků, kteří kdysi v budově zemřeli, nebo jen hezké báchorky, aby se na místo přitáhlo ještě více hostů.  

Černá hodinka s nadpřirozenými jevy 

Penzion Nimrod se také v padesátých letech proměnil v dětskou zotavovnu, což bylo pro malé pacienty naprosto skvělé místo pro regeneraci. Louka, les, prosvítající sluneční paprsky a dostatek stínu, když sluníčko ukázalo svou sílu. Není divu, že si pak rozlehlou budovu vybral jako rekreační středisko pro zaměstnance Dopravní podnik hlavního města Prahy. Penzion Nimrod byl zkrátka oázou klidu pro dovolenkáře. Ti zde našli božský klid a ještě si mohli s ostatními popovídat „o nesmrtelnosti chrousta”. Sem tam si všichni užili černou hodinku s nadpřirozenými jevy a měli pak dlouho co vyprávět. Jakmile se ale tyto zvěsti rozkřikly, stal se Nimrod cílem nájezdu milovníků záhad a tajemství.  

Nepříjemné pocity jako v Osvětimi 

Ještě v devadesátých letech se penzion těšil velké popularitě návštěvníků. Samozřejmě nejen kvůli strašidelným historkám, které postupně nabíraly na intenzitě. V místnostech docházelo k prudkým poklesům teplot, což je obvyklé pro přítomnost paranormálních jevů. Rozmohla se také historka o staré paní, jež v noci stopovala auta do Mariánských Lázní. Nikdo ji však neznal. „Dědeček mi vyprávěl, že několikrát hosté říkali, že měli pocit, jako by nebyli v pokoji sami,“ uvedla Jaroslava Holíková pro Deník.cz s tím, že také ona sama zažila něco podobného. „Byla jsem tam jednou na procházce a musím říct, že jsem měla podobný pocit, jako například v Osvětimi. Najednou se mi uvnitř všechno sevřelo a nemohla jsem vůbec dýchat a bylo mi hrozně těžko,” dodala Jaroslava, že v Nimrodu se opravdu děly věci mezi nebem a zemí.  

Pokud byste ale dnes chtěli tajemné místo navštívit, původní stavbu už neuvidíte. Bohužel byla budova před čtyřmi lety srovnána se zemí. To však nebrání milovníkům záhad dojet na ono místo a jen nasát strašidelnou atmosféru. Stále je prý cítit neznámá a husí kůži nahánějící energie. Takže, když se budete nacházet blízko Mariánských Lázní, určitě si dejte procházku až k bývalému penzionu Nimrod a sami uvidíte, co s vámi ono místo udělá. 

Další záhadné místo na našem území jsme vám právě představili. Říká vám ale něco název hotel Cecil? Pokud ne, přečtěte si následující hrůzu nahánějící článek.