Přečtěte si další vtipnou glosu, kterou pro nás napsala známá blogerka Marie Nevěřilová alias Tuctovka. Píše s humorem a ironií sobě vlastní příběhy ze života, v nichž se najdeme mnohé z nás. Tentokrát jsou tématem výchovné metody. Také je někdy řešíte?
Vzpomínáte si na výchovné metody vašich rodičů? Já se s nimi konfrontuji dnes a denně ve snaze uplatňovat na mé děti úplně jiné. Ve výsledku se mohu jít vycpat s metodami i nemetodami, jablka padají daleko od stromu a ratolesti rostou jak dříví v lese. Ale musím vám vypovědět, jaký dopad měly tehdejší metody na mě a jaké to má následky dodnes.
Bylo nebylo, tenkrát, když se to stalo, byla jsem asi v šesté třídě. Právě jsem začala pracovat na svém image kvalitní puberťačky, která se vyznačuje výraznou přetvářkou a dokonalým maskováním lži. Ale pozor! Ta lež byla těžce vydřená. Tu jsem pilovala od raného dětství. Cesta k ní vedla od vymýšlení báchorek, přes polopravdy a svádění vlastních špatností na mladšího bratra, který byl nemluvnětem, až po nepravdu vyřčenou bez uzardění mé matce do očí.
Nejdůležitější v danou chvíli bylo, své lži uvěřit. Když ne navždy, alespoň na onu inkriminovanou dobu: nejen kdy vás ten druhý fixuje přímým pohledem, ale i pak, když se dostanete do jeho periferního vidění. To bylo fakt důležité - hrát svoji roli, přestože na chvíli spadne opona. Co když diváci budou tleskat tak silně, že se opona zase zvedne? Mohli by zjistit, že Julie nezemřela, ale balí si cigáro a culí se na Tybalta, protože právě on má zapalovač. Byli by zklamaní a cítili by se obelháni. To jsem přece nechtěla...
A právě tehdy, kdy mé lhaní dosáhlo lehkosti pravdy, mělo být všemu konec? Po deseti letech usilovné práce jsem byla mojí maminkou usvědčena ze lži. Mé vytáčky smetla ze stolu na základě zprostředkované výpovědi svědka, jehož identitu se mi dodnes nepodařilo odhalit. No nicméně na scénu nastoupil můj otec a seřezal mě starou, suchou pomlázkou.
Tatínek je mimo jiné košíkář a jeho proutěné výrobky jsou kvalitní a vydrží i několik let. A jak léta běží, to proutí schne ztrácí svoji pružnost, ale získává na tvrdosti a houževnatosti. Tato zbraň byla poctivě uleželá a poctivě upletená. Nastal historicky poslední nářez v mém životě. A asi jako jediný měl nějaký význam. Mé lhací schopnosti vzaly definitivně za své. Od té doby jsem nelhala a ani se o to nepokoušela.
Jak vidíte, tato výchovná metoda měla zásadní vliv na můj další život. Stala se ze mě pravdomluvná holka, což je skvělé, asi si myslíte, že? Ne-li tak já. Díky této vynucené pravdomluvnosti se mohlo v mém životě stát plno báječných věcí, které se prostě nestaly. Tak například si jen představuji, jak by to bylo, kdybych....
...kdybych tomu chlapci se žlutým sporťákem zalhala, že ho“ taky miluju“…. určitě bychom v tom sporťáku objeli svět, když ne jenom náves u nás na vsi... Jezdila bych v něm se staženou střechou, omotaná vlajícím dlouhým šálem se vzorem nějaké kočkovité šelmy.
Kdybych si vymyslela a řekla, že jsem přímá sestřenice Nicka Caeva z matčiny strany, určitě by nás na ten koncert tenkrát pustili zadarmo.
Kdybych na střední nepřiznávala, že jsem přišla pozdě do školy, protože mi babička zašila všechny díry na riflích a já je tam znovu pracně musela dělat, taky že nám uteklo prase a my ho hledali po sousedech, nebo jindy, že se mi do batohu vyblinkala naše kočka….Kdybych jako ostatní zalhala, že měl autobus zpoždění, nemusela jsem mít důtku třídního učitele, který si myslel, že lžu.
Kdybych u státnic nepronesla pravdivou větu „ víc toho nevím“ a místo toho fabulovala dál, mohla jsem mít červený diplom a stát se světově uznávanou pedagožkou a být na titulní stránce učitelských novin.
Kdybych zalhala, že už mi bylo 18, mohla jsem se opít rumem s kolou už v patnácti.
Kdybych zalhala, že mi ještě nebylo 30, mohla jsem se účastnit Superstar.
Kdybych zalhala sama sobě, že mám velikost 36, měla bych ve skříní plno maličkých hadrů, nebo když tuhle někdo přede mnou ve frontě sbíral ze země dvacku a ptal se čí je, kdybych zalhala, že je moje, měla bych dvacku.
To by bylo přece báječné. Tak vidíte, o co všechno jsem byla ochuzena, o sporťák, rum, dvacku… Je prostě nutné začít lhát, a tak změnit svůj upřímný, jednoduchý a klidný život Tuctovky. Lež mnohé věci usnadní, zjednoduší, ale i zkomplikuje a zaplete tak, že to není nuda. Prostě nastal čas zalhat si alespoň písemnou formou. Nevím, jestli se mi to po tolika letech povede…
Držte mi pěsti a sledujte, jak se mi daří lhát v přímém přenosu:
1. Ve zvířecím světě jsou podvod, lež a krádež důležité strategie pro přežití. Lev toho více nakrade než uloví.
PRAVDA nebo LEŽ ?
2. Světově uznávaný živý detektor lži Steve van Aperen udává, že většina lží zůstává neodhalených, protože jejich posluchač v hloubi duše nechce znát pravdu.
PRAVDA nebo LEŽ ?
stále nic, všechno pravda….
3. Lhaní u dětí raného věku může být známkou sociální inteligence.
PRAVDA nebo LEŽ ?
zase pravda….
4. Prase je velice inteligentní tvor, když uteče, vyhraje.
PRAVDA nebo LEŽ ?
to je nejspíš taky pravda.
5. Nick Cave nemá matku.
PRAVDA nebo LEŽ ?
Jupííí, to je přece lež!
6. Vypadám na 25 a mám velikost 34.
PRAVDA nebo LEŽ?
Moc hezká lež.
7. Když spolkneš dvě jadýrka z melounu, zvětší se ti prsa.
PRAVDA nebo LEŽ ?
Zase lež, jde mi to, co?…
8. Když spolykáš celý meloun a pak si vsadíš sportku, vyhraješ…přece vůbec nic.
Achich!
Opravdu mi to zatím moc nejde. Pro dnešek končím.
Z tohoto skandálního příběhu o lži jednoznačně plyne několik pravd:
Za prvé:
Skladování velikonočních pomlázek déle než do večera onoho strašného folklórního svátku, vede k jejich nevyžádanému nadužívání.
Za druhé:
Nebijte zbytečně své děti, nikdy nevíte, co dobrého z nich vymlátíte.
Za třetí:
Pokud musíte lhát, dělejte to poctivě.
Za čtvrté:
Není nad to říkat věci tak jak jsou.
Marie Nevěřilová je výtvarná pedagožka. Zabývá se malbou, tvorbou koláží a prací s přírodními materiály. Pracovala v základních uměleckých školách. V současné době působí ve škole pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Několikrát do roka pořádá tvůrčí kurzy. Humor jejích textů je založen na sebeironii. Baví ji, když se lidé baví i kdyby to mělo být na její účet. Jako samozvaná sochařka okamžiku dokáže svým vyprávěním z banální chvilky vytvořit čtivé monumenty. Ty vystavuje na svém blogu Život Tuctovky.
Vtipné příběhy Marie Nevěřilové najdete na jejím blogu.
Autorský text Marie Nevěřilové
