Nucená cesta za oceán
Jakmile se nad naším národem začala stahovat mračna předznamenávající druhou světovou válku a všechny tragédie, které s sebou přinesla, Hugo Haas začal mít potíže kvůli svému židovskému původu. První ranou se stal vyhazov z Národního divadla. Bylo jasné, že se blíží těžká doba, i když nikdo si v té době zřejmě neuměl představit tak velké zlo, jakým byl holocaust.
Herec uvažoval o emigraci, ke které krátce po okupaci skutečně došlo. Přes Francii se dostal až do USA, kde pokračoval ve své práci. Povolení k vycestování pro něj i sebe od gestapa získala jeho manželka, které říkal Bibinka. Šlo o Marii von Bibikoff, dceru ruského velvyslance ve Švýcarsku.
Čerství rodiče roku 1939 odjeli do Paříže, ale vzhledem k probíhající žloutence nemohli s sebou vzít několikatýdenního syna. Péči o něj svěřili švagrové. Samozřejmě si mysleli, že se s ním brzy znovu shledají, až bude připraven vydat se na cestu za nimi. Malého Ivánka ovšem viděli po dlouhých sedmi letech. Jen těžko si dnes můžeme představit, jak asi bylo milujícím rodičům, když museli pryč od vlastního dítěte, nejprve do jiné země a pak dokonce za oceán.
Marie Haasová po letech vyprávěla o jiných ženách v manželově životě a také, že se manželství oficiálně rozpadlo. I tak ale navždy zůstali spolu.