Pálení čarodějnic pro nás v dnešní době znamená grilovačku na zahradě, opékání špekáčků a následující 1. květen příjemné volno. Dříve měl tento den ale zcela jiný význam a jeho magičnost se nevytrácí ani dnes.
Nadcházející noc nebude obyčejná! Ocitneme se mezi jarní rovnodenností a letním slunovratem. Těmto chvílím se přisuzovala magická síla od nepaměti. Ačkoliv se jedná o pohanský svátek, který byl dokonce několika režimy potlačován, dodržujeme ho dodnes, i když v jiné podobě.
Boj dobra proti zlu
Lidé věřili, že soumrak poslední dubnové noci otevírá cestu temným silám. Čarodějnice se společně shromažďovaly a plánovaly údajně škodit lidem. Před uhranutím se lidé bránili různě. Zapichovali trnové větvičky do květináčů a před dveře, aby se čarodějnice zranily a nedostaly se do domu. Dalším významným zvykem bylo zapálení březových košťat, s kterými se následně točilo dokola. Oheň měl čarodějnice vyděsit, a zároveň koště v pohybu vypadalo jako zářící kulaté slunce, jež symbolizovalo sílu, naději a přicházejí „světlé“ období roku. Vykuřovala se stavení, uklízely se chlévy, aby se zlé síly nemohly nikde usadit a nebylo pro ně ve stavení místo.
Velké ohně jako ochrana
Čím větší, tím lepší. Velký oheň vyděsil už zdálky čarodějnice, které hledaly místo společného shromáždění. Nejčastěji probíhaly ohně na kopci za vesnicemi a dým, který byl všude okolo ochraňoval lidská obydlí i široké okolí.
Upalování v době středověku
Nyní máme spojené pálení čarodějnic spíše s dobou středověkou, kdy byly nevinné ženy obviňovány z čarodějnictví a upalovány na hranicích, kterému předcházelo brutální mučení. Inkvizice vnímala tento akt jako očistu pomocí ohně. Plameny měly na hranici zbavit lidského ducha ďábelského zla.
Pálení hadrových čarodějnic, zničení všeho zlého a možnost vzniknout něčemu novému. Slunečná a plodná část roku, kdy se daří plodinám, zvěři i lidem – tak bychom mohli vnímat letošní 30. duben.
Sdílejte:
