Začíná hlavní houbařská sezóna a možná i vy přemýšlíte, že vyrazíte do lesa zkusit štěstí při sběru hub. Pokud se na houby chystáte poprvé nebo se vám loni nedařilo, nenechte se letos odradit! Následující rady se vám budou hodit, ať už jste zkušený houbař nebo úplný začátečník!
Houby potřebují především vlhko. Pokud jsou několik dní po sobě úmorná horka, počkejte s houbařením, až se ochladí a alespoň pár dní po sobě zaprší. Po dešti počkejte alespoň pět dní a vydejte se do lesa! Indikátorem dobrých podmínek pro růst hub je, když se z lesa po dešti kouří. Pokud přemýšlíte, zda vyrazit ráno nebo odpoledne, vezměte v úvahu les, do kterého se chystáte. Pokud u něj vídáte hodně zaparkovaných vozidel, vyplatí se vám si přivstat, aby houby nevysbíral někdo před vámi. Po ránu také máte bystřejší zrak! Nenechte se odradit ani případným deštěm, který může odradit ostatní houbaře. Navíc máte šanci, že v lese lépe rozpoznáte místa, kudy šel někdo před vámi.
Do lesa vstupujte ze západní strany, kde mají přes den sluneční paprsky větší sílu. V teplejších měsících běžte hlouběji do lesa, zatímco v chladných se držte spíše při okraji. V lese si všímejte rozryté půdy od prasat. Pro houby je to ideální místo pro růst a často je opomíjené ostatními houbaři, jelikož jsou houby dobře ukryté v rozryté půdě. Zkuste se podívat i podél cesty, které se většina houbařů vyhýbá v domnění, že po ní přece chodí každý! Naopak se vyhýbejte místům, kde roste hodně kapradí. Značí to kyselé podloží, které většině nejvyhledávanějších hub nesvědčí. Houby mají rády vlhko a teplo, hledejte proto místa chráněná před větrem. Pokud najdete na jednom místě velkou nadílku hub, místo si zapamatujte a za pár dní jej navštivte znova!
Pokud doma nemáte košík a zatím si jej nechcete pořizovat, můžete použít třeba síťovou nebo prodyšnou látkovou tašku. Pokud jste vyrazili do lesa a nemáte s sebou nic, do čeho houby dávat, můžete využít třeba tričko nebo kapuci od mikiny. V žádném případě však pro sběr hub nepoužívejte igelitovou tašku nebo sáček, jelikož nejsou vzdušné. Houby se zde snadno zapaří a již do dvou hodin se zde stávají pro organizmus toxickými, po jednom dni se mohou stát dokonce smrtelně jedovatými!
Pokud vyrážíte na houby poprvé nebo si prostě jen nejste jistí při sběru hub, držte se pravidla „rourky ano, lupeny ne“. V praxi to znamená, že nebudete sbírat žádné houby, které mají zespodu kloboučku tzv. lupeny. Sice se ochudíte o výborné bedly vysoké, žampiony polní či muchomůrky růžovky neboli masáky, ale také eliminujete riziko smrtelné otravy, která vám hrozí, pokud namísto nich omylem seberete například extrémně jedovatou muchomůrku zelenou, muchomůrku tygrovanou nebo třeba závojenku olovovou. Naproti tomu houby, které mají zespoda kloboučku tzv. rourky, můžete sbírat téměř všechny. Výjimku tvoří hřib satan, který je velmi charakteristický svou červenou nohou a světlým kloboukem, hřib nachový, rudonachový, Moserův a Le Galové. Všechny tyto hřiby jsou si dost podobné a spojuje je charakteristické zmodrání po rozkrojení. V případě požití dochází k průjmům a zažívacím potížím. Velmi často může také dojít k záměně s hřibem žlučníkem, kterému se přezdívá hořčák. Ten je však pouze nejedlý, poznáte ho snadno podle narůžovělých rourek, a pokud si ho i přesto přinesete omylem domů, jídlo z něj bude tak hořké, že jej nedokážete pozřít.
