Onemocnění covid-19 pro každého z nás znamená životní změnu. Pro někoho větší, pro jiného menší, nicméně dopadá na všechny. Boj s ním není snadný a přináší řadu omezení. Před pár dny vzbudila pozornost událost, kdy si protestující proti vládním koronavirovým opatřením připnuli žlutou hvězdu s nápisem Neočkovaný. Pojďme se však podívat na to, co se skutečně dělo v době, kdy si Židé museli na oděv našít žlutou židovskou hvězdu.
Byla by chyba myslet si, že veškeré protižidovské útlaky k nám přišly s německou okupací v březnu 1939. Například 27. ledna 1939 sama československá vláda rozhodla, že Židé mají být odstraněni z tisku, kultury a státní služby. Konaly se antisemitské demonstrace, které organizovala například mládežnická organizace Národní souručenství. Mezi provolávaná hesla patřilo třeba „Dělníkům práci, Židům provaz!“
Jak asi bylo Židům, když slyšeli tato slova od svých sousedů? Co cítili, když v zemi nepropukla nemoc, která by sužovala téměř celý svět, ale najednou se mezi jejich sousedy objevila pandemie čisté lidské zášti, nenávisti a zla?
Eva Slonimová ve své knize Hvězdy nad námi píše: „Začala jsem slýchat příběhy o Židech, které zbili na ulici. Naši sousedé, a dokonce i naši přátelé se k nám nejen obrátili zády, ale vyjadřovali vůči nám hlubokou nenávist, jako bychom ani nebyli lidé.“
Od přelomu let 1939 a 1940 bylo v okupované Evropě postupně zaváděno nařízení o nošení žluté židovské hvězdy viditelně na oblečení. Židé nesměli navštěvovat kavárny, kina a plovárny, později ani hlavní městské ulice a parky – od roku 1941 byly na veřejných místech čím dál častější nápisy hlásající Židům vstup zakázán. Nakupovat mohli Židé jen ve stanovených obchodech, pouze v určité době a na speciální potravinové lístky, na které dostali méně zboží. Ve vlacích byl pro ně určen pouze poslední vagon, v tramvajích plošina zadního vozu. Pod hrozbou přísného trestu museli odevzdat radia, kola i domácí zvířata. Lidé, kteří museli nosit žlutou hvězdu, přicházeli o veškerý majetek i důstojnost a byli povolávání na těžkou a mnohdy ponižující pracovní povinnost.
A pak přišly transporty do koncentračních a vyhlazovacích táborů, z nichž se domů vrátila jen hrstka...
„Jednou jsem šla domů Štefánikovou, a protože jsem se snažila schovat ponižující žlutou hvězdu, držela jsem si ruku na prsou,“ popisuje opět Eva Slonimová..
„Náhle jsem si všimla, že proti mně jde Tuka. Poznala jsem ho, neboť jsem ho mnohokrát viděla, jak se prochází v prezidentském parku naproti našemu domu. S lesklými černými holínkami a šedým copánkem vypadal hrozivě. Proč na mě zírá? říkala jsem si. Třeba si to jen představuju? Ale kdepak, všiml si, co se pokouším zakrýt.
Když došel na tři kroky ode mě, oba jsme se zastavili a chvíli se jeden na druhého dívali. Měl v očích cosi nenávistného, co mě úplně ochromilo.
Najednou mě popadl za paži a odtáhl ji tak, aby byla hvězda jasně vidět. Celá jsem se roztřásla. Přitáhl si mě blíž a holínkou mě kopl do břicha. Vyrazil mi dech a já spadla na zem. Stál nade mnou a křičel: ‚Ty malá Židovko, teď můžeš vstát. Ať tu tvou hvězdu každý pěkně vidí.‘ Kolemjdoucí se usmívali a souhlasně přikyvovali.“
Pětasedmdesát let po válce, kdy o holocaustu mnohé víme, je žlutá židovská hvězda symbolem, který připomíná, co dokáže pravé zlo. Rodiny od sebe byly násilně odtržené a není výjimkou, kdy se z početného příbuzenstva vrátil jediný člen. Ti, co přežili, si nesli psychické a fyzické následky do konce života, a prožité trauma spolu se ztrátou kořenů se ve značné míře podepsalo také na jejich potomcích. Miliony dětí, žen a mužů bylo brutálně utýráno nebo posláno na jistou smrt bez možnosti bránit se.
To všechno můžeme vyčíst za žluto-černým symbolem.
Při psaní článku byly použity tyto knihy:
SLONIM, Eva. Hvězdy nad námi: vzpomínky dítěte, které prežilo osvětimské peklo. Druhé vydání. Přeložil Ivana HEJLÍČKOVÁ. Praha: Mladá fronta, 2019. ISBN 978-80-204-5286-3.
EMMERT, František. Holocaust. Brno: Computer Press, 2006. Muzeum v knize (Computer Press). ISBN 80-251-1204-7.
GRUNER, Wolf. Pronásledování Židů v Protektorátu Čechy a Morava: místní iniciativy, centrální rozhodnutí, reakce Židů 1939-1945. Přeložil Vladimír ČADSKÝ. Praha: Academia, 2019. 1938-1953. ISBN 978-80-200-3005-4.
