Budoucnost lidstva nepředpověděl jen pradávný aztécký kalendář, ale i moderní superpočítač v 70. letech minulého století. Vypočítal i to, kdy čeká lidstvo definitivní konec. Jeho předpovědi dosud vycházely s až děsivou přesností. Máme se začít obávat?
Lidstvo jako celek čelí globálním výzvám, které není radno podceňovat. Nejde přitom jen o plané řeči o udržitelnosti ekonomiky, ekologické agitaci a zajištění přístupu ke zdrojům vody a jídla pro veškeré lidstvo. Skupina významných představitelů vědy i politické scény si již v 70. letech nechala vypočítat, jak rychle nás čeká globální kolaps, pokud na svém životním stylu nic nezměníme.
V 60. letech minulého století si riziko globálního kolapsu uvědomili čelní politici, přední vědci, průmyslníci i mecenáši z řad milionářů a založili spolek nazvaný Římský klub. Ten má za úkol zaobírat se aktuálními globálními výzvami a starostí o budoucnost lidstva. Analyzuje rizika, hledá alternativní scénáře, snaží se podporovat diskusi a navrhuje nejen hlavám států ideální postup k tomu, aby lidstvo dál mohlo fungovat se spravedlivější ekonomikou pro všechny, ekologicky a soběstačně z hlediska obživy a přístupu k pitné vodě a čistému vzduchu.
Od roku 1972 s pravidelností vydává tzv. Zprávu Římskému klubu, propracovanou studii, která má pomoci populaci lépe pochopit palčivost některého z aktuálních celosvětových problémů. Zprávy volají po větší sociální odpovědnosti jednotlivců a snaží se zdůraznit, jak velkému riziku vůbec čelíme. Na něj upozornili již v roce 1973, kdy pro Římský klub vytvořili počítačoví výzkumníci z MIT program World One, který měl modelovat, jak to s globální udržitelností bude v budoucnu. Počítač odhali, že se velmi rychle blížíme k zániku života na zemi, jak ho dosud známe.
Podle matematického modelu, který zohledňoval statistiky takových proměnných, jako je populační růst, kvalita života, zásoba přírodních zdrojů či míra znečištění, nelze nekonečně růst a žít v luxusu, na který jsme bývali zvyklí. Za zlomový rok určili vědci svým výpočtem rok 2020. Pokud by expanze populace a průmyslu i po tomto mezníku pokračovala na dosavadní úrovni, postupně by měla vést až ke globálnímu kolapsu, který matematický program předpověděl na rok 2040. Je až nebezpečně blízko.
Od roku 2020 se skutečně potýkáme s globálními výzvami, které proměňují náš každodenní život. Zdá se, že životní úroveň v globálním měřítku dosáhla svého vrcholu a začala drasticky klesat. Klimatické změny, pandemie covidu, energetická krize, válečné konflikty, to vše jsou události, které mění lidské životy a životní úroveň mnoha z nás. Právě míra znečištění, globální oteplování, narůstající problém s přístupem k pitné vodě, válečné konflikty či oslabování populace jsou palčivé problémy, které je třeba neodkladně řešit, jinak hrozí, že během nejbližších pár desetiletí přestane civilizace, jak ji dosud známe, existovat.
Odpovědnost leží především na bedrech zemí, které spotřebovávají nejvíce globálních zdrojů a patří k největším znečišťovatelům vody a ovzduší. Angažovat se ale musí každá země i každý jedinec. Nenaučíme-li se žít jinak dobrovolně, okolnosti nás nakonec donutí mnohem tvrdším způsobem.
Podle údajů Světové zdravotnické organizace WHO již v současnosti devět z deseti lidí na celém světě dýchá vzduch s vysokou úrovní znečištění. WHO odhaduje, že 7 milionů úmrtí každý rok lze připsat právě znečištění. Podle predikcí vědců se může znečištění ovzduší do budoucna zhoršit natolik, že začne být pro lidstvo smrtící a počet populace dramaticky klesne ze současných 8,1 miliard na hodnoty nižší než v roce 1900, kdy planetu obývalo 1,65 miliardy lidí. Již nejde o to, v jakém stavu zanecháme planetu příštím generacím, ale jak se tu bude žít nám samým zřejmě již za pár let.
