Jednou z nejznámějších lásek v dějinách je příběh Františka Ferdinanda d'Este, rakousko-uherského arcivévody, a jeho ženy hraběnky Žofie Chotkové. Tento vztah byl osudový a měl tragický konec, jenž nakonec ovlivnil dějiny. Šlo o sarajevský atentát, který rozpoutal 1. světovou válku.
Píše se 30. leden 1889, kdy se na rakouském zámečku Mayerling zastřelil korunní prince Rudolf – jediný syn císaře Františka Josefa I. a císařovny Alžběty Bavorské známé jako Sissy. V ten okamžik bylo také rozhodnuto o osudu Františka Ferdinanda d'Este. Nejstarší syn arcivévody Karla Ludvíka Rakousko-Uherského (bratra císaře Františka Josefa) měl do té doby o životě jasno. Chtěl se věnovat vojenské dráze. Rázem ho ale čekaly nástupnické povinnosti a hledání vhodné nevěsty, která by splňovala nejpřísnější kritéria pro manželku hlavy habsburské dynastie.
V září roku 1894 bylo v sálech českého místodržitelství v Praze na Malé Straně živo. Zemský místodržitel František hrabě Thun – Hohenstein uspořádal ples, na který se dostavila vybraná společnost včetně arcivévody Františka Ferdinanda, který ten večer potkal svoji osudovou lásku. Hraběnka Žofie Chotková byla dcerou rakouského diplomata Bohuslava Chotka z Chotkova a Vojnína. Společensky sice patřila k nevyšší aristokracii, ale její rod byl poměrně chudý. Žofie byla v té době dvorní dámou arcivévodkyně Isabely z Croy a bylo jí už 26 let, takže zlé jazyky ji označovaly za starou pannu. Nic z toho ale Františka Ferdinanda neodradilo, ve chvíli kdy vysokou a štíhlou hraběnku s velkýma očima uviděl. Pověstná jiskra přeskočila hned ten večer.
Svůj vztah milenci tajili dlouhé čtyři roky. Když se nakonec František Ferdinand rozhodl přestat svou lásku skrývat a chtěl se s milovanou Žofií oženit, u císaře a vládnoucích kruhů Rakousko – Uherska tvrdě narazil. Chudá hraběnka se totiž do habsburské sňatkové politiky vůbec nehodila. Jenže nic nepomohlo a následník si nakonec prosadil svou. Musel však přistoupit na to, že jeho žena nikdy nebude mít titul arcivévodkyně a nebudou jí prokazovány žádné pocty, které by jí, jak manželce následníka náležely. Manželství bylo označeno za morganatické -tedy nerovné původem manželů.
Další hořkou pilulkou byl i fakt, že z následnické linie budou vyřazeny i děti, které se z manželství narodí. Jediným ústupkem byl titul vévodkyně z Hohenbergu, který Žofii Císař udělil. Skromná svatba se pak konala 1. července 1900 na zámku v severočeských Zákupech a nezúčastnil se jí nikdo z císařské rodiny, ani Františkovi sourozenci.
Pro svůj život si manželé zvolili malebný zámek Konopiště, který koupil František Ferdinand již v roce 1887 jako lovecký zámek. Nakonec ho nechal přestavět v moderní rodinné sídlo, kde se manželům narodily děti Žofie, Maxmilián a Arnošt (čtvrtý chlapec přišel na svět mrtvý). Rodina tu žila šťastně, daleko od dvora a intrik, a to až do osudného června roku 1914.
Tehdy se následník vypravil na Balkán, kde se mimo jiné zúčastnil vojenských manévrů v Sarajevu. Doprovázela ho i Žofie, ačkoli cesta byla už předem považována za dost riskantní a probíhala za zvýšených bezpečnostních opatření.
V neděli 28.června 1914 měl následnický pár v Sarajevu náročný program. Při přejezdu z radnice do posádkové nemocnice došlo k osudovému atentátu, který spáchal student Gavrilo Princip, člen organizace Černá ruka, jež likvidaci následníka trůnu dlouho připravovala. Z bubínkového revolveru vystřelil Princip několikrát a podle očitých svědků byl ve stavu, kdy střílel prakticky bez rozmyslu a to, že oba manžele smrtelně zranil, byla spíše velká náhoda. Jeden z výstřelů zasáhl Žofii, kterou ale atentátník původně zabít nechtěl. Rozervala jí břišní aortu. Další kulka mířila na Františka Ferdinanda a zasáhla ho do krční tepny.
Podle slov očitého svědka hrabě Harracha Žofie ještě viděla, jak u úst jejího milovaného manžela vytéká pramínek krve a zvolala jen: „Proboha, co se ti stalo?“ Načež sklouzla ze sedadla s obličejem mezi koleny Jeho Výsosti. Byla mrtvá. „Žofinko! „Žofinko! Neumírej mi! Zůstaň pro naše děti..“ Když automobil dorazil do sídla zemské vlády v Konaku, František Ferdinand ještě žil, ale byl v hlubokém bezvědomí a za několik minut pak vydechl naposledy.
Rakve s ostatky arciévody a jeho ženy Žofie byly převezeny nejprve do kaple ve vídeňském Hofburgu. Žofiina rakev byla umístěna na podstavci o 30 centimetrů nižším než rakev následníka trůnu. A černé rukavičky na jejím víku hlásaly, že zde leží pouhá dvorní dáma. Jednu věc ale Františku Ferdinandovi nikdo neupřel. Ve své závěti totiž následník stanovil, že chce být jednou pochován v kryptě na zámku v rakouském Artstettenu, nikoli v Kapucínské hrobce po boku ostatních Habsburků. Toto přání se mu vyplnilo. Na věky tak spočívá vedle své Žofinky, kterou miloval nade vše na světě.
Ve službách Konopišťského pána (Lukáš Pavlík), František Ferdinand d´Este (jan Galandauer), průvodcovský text zámku Konopiště
