Rodičovská láska by měla být automatická, ale bohužel ne vždycky tomu tak je. Někdy se probouzí city později a někdy prostě vůbec. Péče o děti jednomu z rodičů nic neříká a dokonce se stává, že je tento rodič může opustit, nejeví zájem a vůbec dítě vymaže ze svého života. Proč tomu tak je, je otázka na složitější a odbornější debatu. Horší je, když se to stane. A o tom je další příběh.
Paní Beata (39 let) má v životě velké prázdno. Necítí otcovskou lásku. Její otec byl přítomen pouze u početí, poté už o něm neslyšela. Kromě alimentů, které její máma vysoudila, s ní neměl a ani nechtěl žádný kontakt. Nebyl k ní vůbec milý, když ho hledala, vyhodil ji, nechce s ní nic mít. A tak se ho paní Beata v dopise ptá, proč ji nemá rád?
Tati,
proč mě nemáš rád? Řekni nebo mi to napiš. Proč? Kde je problém? Co jsem udělala, že mě nemáš rád? V životě jsi mě nedržel v náručí, nedal mi pusu, neobjal mě. Narodila jsem se a ty jsi o dva dny později zdrhnul. Utekl jsi jako zbabělec, malý rozmazlený kluk, který najednou zjistil, že má nějakou povinnost. Užít s mojí mámou, to ano, ale zodpovědnost? To ne, na to ses necítil! Takhle se fakt chová jen zbabělec a úplný slaboch. Nemám pro tebe jiná slova, mnohdy jsou ještě horší, to mi věř! Ale i přesto ti píšu, protože mě to strašně mrzí, vlastně celý život.
Prožila jsem celý život bez otce. Protože jsi odešel a dokonce jsi nechtěl ani platit alimenty, neměla jsem tě ve svém životě. Moje máma byla opravdu velká bojovnice a díky Bohu, že se zakousla do toho, abys za to, žes mě zplodil, platil. A pravidelně nechávala zvyšovat alimenty, abych jako dítě měla opravdu všechno. Klobouk dolů. A vlastně teď, v dospělosti, cítím jisté zadostiučinění, že tě k tomu soudu hnala. Chtěl jsi z toho vyváznout lehce, ale smůla, nepovedlo se. Já jsem navíc prospívala a škola mě bavila, takže jsem i dlouho studovala. A upřímně, částečně i proto, abys platil alimenty opravdu dlouho.
V osmnácti jsem se vydala tě hledat. Z výpisu účtu a všech dalších věcí jsem si našla adresu a vydala se za tebou. Chtěla jsem ti pohlédnout tváří v tvář a vidět, jak vypadáš, jaký jsi a taky se možná zeptat na spoustu věcí. Nedošlo na to, protože ty ses zachoval tak, že od té doby mám pro tebe jen ta nejhorší slova. Vyhnal jsi mě! Šeptal jsi, aby se tvoje žena a tvoje dcera nedozvěděly, jaký jsi "charakter", který má někde dítě a neumí za něj přijmout zodpovědnost. Mám okamžitě odejít, jinak zavoláš policii. Vážně? Dneska bych ti řekla, tak volej. Do toho! Předpokládám, že jako srab bys to neudělal, tehdy mě to vyděsilo a ranilo. Měla jsem tehdy tvé manželce říct, kdo vlastně jsem!
Kvůli tomu, že jsi nefiguroval v mém životě, jsem se nejen trápila, ale taky jsem se chtěla všem svým partnerům zavděčit. Chtěla jsem jejich lásku a měla jsem pocit, že si ji musím zasloužit a neustále dělat vše proto, aby mě nepřestali mít rádi. Až s psycholožkou jsem si dokázala pomoct a stále na nápravě svého charakteru pracuji. Vše jen proto, že jsi mě odmítal. Velká daň za to, že sis jen užil. Nevím, jestli tě někdy ještě uvidím, spíš asi ne. Přestala jsem toužit po kontaktu a teď mi spíš vyhovuje, že tě nezajímám. Žiju si svůj život a nechci tě v něm. Tak, jako ty kdysi mě.
Beata
Paní Beata v sobě má spoustu zlosti, se kterou se stále učí pracovat. Zareagovala dobře? Neměla by pro svého otce mít také trochu pochopení? Přeci jen, neví přesně, co za celou situací stálo, i když se otec zcela jistě nezachoval dobře. I paní Beáta udělala spoustu naschválů a o svém zploditeli mluví velmi nevybíravě.
Na motivy příběhu, který do redakce zaslala paní Beata K.
