“Mami, postarám se o tebe, ale nebudeš mi diktovat, jak to mám dělat,” píše své mámě Dominika. Maminka by chtěla svou dceru k sobě nastěhovat

Paní Dominika (57 let) ztratila před pěti lety svého manžela a od té doby žije sama. Její maminka se nyní zdravotně zhoršuje, má svůj věk a vypadá to, že se o sebe sama nepostará. Paní Dominika počítá s tím, že bude o svou mámu pečovat. Její máma s tím počítá taky, ale bohužel vidí svou budoucnost trochu jinak. Začíná tak Dominice organizovat život a diktovat, jak má věci dělat a jak by se měla posrat i o ni. Paní Dominika je z toho rozčarovaná. S péčí o maminku počítá, ale sama ví, co si může a nemůže dovolit. Proto se nakonec rozhodla prostřednictvím naší redakce napsat mamince dopis.

Mami,

víš, že se o tebe postarám. Nikdy jsem neřekla, že by to mělo být jinak, počítám s tím a i když žil Karel, můj milovaný manžel, věděla jsem, že se o tebe budeme starat spolu. Karel zemřel, já jsem zůstala sama a radost mi dělá práce, děti, vnoučata a mé záliby. Během těch pěti let jsem si zvykla na to, že žiju sama a vím, že je mi tak dobře. I když tady už Karel není, splním svůj slib a postarám se o tebe. Jen mi musíš dát prostor na vlastní rozhodnutí. Respektuju tebe a to, co chceš, ale musím myslet taky na sebe.

Jsem zase malá holka

Diktuješ mi, co mám dělat a jak se o tebe starat a to mi zasahuje do mého života. Až moc. Rozhodně neprodám byt, peníze nevložím na vkladní knížku a nepřestěhuju se k tobě, jak jsi mi naplánovala. Mami, chci bydlet ve svém bytě. Mám taky spoustu vzpomínek na to, jak byly dcery malé, na milovaného Karla a na celý náš život. Takže rozhodně nebudu prodávat domov, který jsme s manželem vytvořili a kde je miliarda vzpomínek, které mám ráda. Holky tady mají domov. Pomůžu ti, mami, určitě ano, ale podle mých pravidel a podle toho, jak to chci já.

Nediktuj mi, co mám dělat

Budu se o tebe starat u tebe doma, nebydlíš daleko, budu k tobě chodit denně, vařit ti, pečovat o tebe a bude-li třeba, využijeme také pomoci odborníků. Mám řidičák, budu tě tedy ráda vozit na nákupy, k lékařům a nA různé pochůzky, ale nebude to vždycky tak, jak potřebuješ a pískneš ty. Mám svou práci a život, který neobětuji péči o tebe. A stejně by to nebylo určitě všechno dobře, našla by sis něco, co dělám špatně, jako tomu bylo celý můj život. 

Někdy prostě jen poděkuj

Už s Karlem jsme o tebe pečovali a vozili tě k lékařům a na nákupy. Nikdy jsi pro nás neměla slova díků. Vždycky bylo všechno špatně. parkovali jsme daleko od supermarketu, musela jsi daleko pěšky, vybrali jsme špatný vozík, ukládali jsme do něj špatně potraviny. Objednala jsem tě k lékaři schválně tak, ať tam čekáme,... Prostě jsi mi vždy vyčítala spoustu dalších věcí. Nikdy jsi neřekla díky. Neumím si představit, že bychom spolu bydlely. 

Promiň mami, ale jsem dospělá a rozhodnu se sama, co se svým bytem dělat. Pokud chceš, abych se o tebe starala, tak to bude tak, jak mi to situace dovolí a tak, aby to nezničilo mě a můj život.

Dominika

Nejvhodnější odpověď pro paní Dominiku jsme našli na webu transitionslifecare.com a poskytl ji Jeff Hoyt, šéfredaktor magazínu SeniorLiving:

"Pokud se setkáváte s obtížným chováním svých stárnoucích blízkých, nejste zdaleka sami. Ve studii zveřejněné v časopise Journals of Gerontology se 77 % dospělých dětí svěřilo, že jejich stárnoucí rodiče vykazují náročné chování a často nedbají jejich rad. Proto je velmi důležité pochopit, jakou roli můžete hrát při pomoci svým blízkým v této situaci. Agresivní chování seniorů má zničující důsledky pro ně samotné i pro jejich rodiny. Takové chování má mnoho společného se složitostí stárnutí a s ním spojenými nemocemi. Důvodem jejich agrese může být například život s chronickou bolestí nebo ztráta nezávislosti. Zvládnout toto chování při péči o rodiče není pro dospělé děti snadné. Jejich cílem je sice nabídnout co nejlepší péči, ale takové obtížné chování může stát v cestě pomoci seniorům žít kvalitní život. Naštěstí tato situace není beznadějná! Jako soucitný pečovatel a milující dítě můžete přijmout několik strategií, které zastaví koloběh stresových situací a s nimi spojených obtížných emocí, jako je hněv, obviňování, vina a frustrace."

"Péče o stárnoucí rodiče nám dává příležitost být nablízku poslední kapitole jejich života. Péče o seniory však není snadná, zejména pokud se projevují agresivně.
Jejich úpadek vám nepochybně způsobí bolest u srdce. I když jim chcete být oporou a pečovat o ně, je často náročné zvládnout iracionální chování. Proto doporučuji následující:
I když možná chcete své starší rodiče kontrolovat „pro jejich vlastní dobro“, faktem je, že tuto fázi jejich života nemůžete změnit. Vaši rodiče jsou dospělí lidé, kteří jsou schopni činit - a mají právo činit - svá rozhodnutí (i ta špatná!). Hlavním cílem je pomoci stárnoucím rodičům získat co nejlepší péči. Přijměte skutečnost, že nemůžete změnit je ani situaci. Tím snížíte stres a zlepšíte svůj vztah s rodiči."

"Dejte průchod svým pocitům. Je přirozené, že se cítíte rozhořčení, frustrovaní nebo naštvaní na rodiče kvůli jejich zraňujícímu chování. Pokud se cítíte stejně, promluvte si o svých pocitech s někým, komu důvěřujete. Svěřte se blízkému příteli nebo členovi rodiny, sourozenci nebo terapeutovi. Pomáhá uvolnit negativní emoce rozhovorem s někým, kdo vám může pomoci nebo vás jen vyslechnout. Občas se naučte dát přednost sami sobě. Váš klid by neměl být na druhém místě. I když byste se o svého seniora rádi starali, odvážit se sám, vzít si k sobě obtížného rodiče nebo přijmout odpovědnost za dlouhodobé domácí práce není pro každého. Proto je v pořádku vymezit hranice a říci „ne“. Nezapomeňte si dát pauzu. Občas pomůže vypnout od řízení ostatních, žonglování s domácími a pracovními povinnostmi a zvládání dalších rodinných záležitostí. Nezapomeňte pečovat o své tělo a uklidnit mysl tím, že se budete věnovat činnostem, které vás baví. Pochvalte se za to, že se snažíte. Neodvádějte tedy dobrou pečovatelskou práci jen proto, abyste získali souhlas rodičů. Dělejte to kvůli sobě a proto, že je to správné. Nezapomeňte se však poplácat po zádech."

Paní Dominika si je dobře vědoma toho, že stěhovat se ke své mámě nechce. Dělá správnou věc? Neměla by jí pomoci přesně tak, jak sama její máma chce? Přečtěte si také příběh paní Elišky, která trpí svého manžela a to, že se jí vysmívá a tvrdí o ní, že je hloupá.