“Holčičko moje, prosím tě, jdi se léčit,” prosí v dopise svou dceru paní Emílie

Paní Emílie, která poslala svůj dopis pro dceru do naší redakce, je zoufalá. Její dcera je nemocná. Trpí poruchou příjmu potravy. S tímto onemocněním se potýká už od dob puberty a jednou už se léčila. Dlouhou dobu byl klid, ale nyní porodila svou první dceru, vnučku paní Emílie. A chce zhubnout. Ve své touze se dostala za hranici zdravého hubnutí a nemoc se vrátila. O nějakém léčení však nechce ani slyšet.

Drahá Adélko,

prosím tě, nech si pomoci. Dovol mě, tvému manželovi, tvému tátovi a všem, kterým na tobě záleží, abychom ti pomohli. Chceme pro tebe jen to dobré. Chceme, abys byla šťastná, spokojená a hlavně zdravá! Musíš být zdravá pro svou dcerku, pro svou rodinu. Prosím, dovol nám, abychom pro tebe něco udělali. Chceme jen to dobré, slibujeme, že se o vše postaráme. Nic ti nebude chybět, nikdo ti nic nevyčítá. Prosím. Opravdu o tebe máme obrovský strach.

Porucha příjmu potravy

Odmalička jsi byla krásná a zdravá holčička. Nevím, kdo ti nakukal, že jsi tlustá, ale vůbec jsi nebyla. Ani podle dětské lékařky. V dospívání jsi začala jíst zdravě, cvičit, pečovat o sebe a všechno. Chápala jsem to, chceš se o sebe starat, proč ne. Jenže záhy jsem zjistila, že nejíš. Jídlo jsi schovávala, vyhazovala, později zvracela. Byla jsem v šoku a spolu s tvým tátou jsme se rozhodli něco s tím dělat. Chodili jsme k psychologům, různým odborníkům, a nakonec jsme tě přesvědčili k hospitalizaci. Trvalo to, stálo nás to spoustu sil a energie, ale stálo to za to, vyléčila ses. Přibrala jsi, pochopila jsi, že tudy cesta nevede. A i my jsme se mohli zase normálně nadechnout.

Dlouho byl klid

Dlouho ses držela. Jedla zdravě, pečovala o sebe. Vystudovala jsi, našla sis práci, přítele. Když jsi přišla s tím, že jsi těhotná, nebylo šťastnější budoucí babičky. Vybírali jsme výbavičku, vařila jsem to, na co jsi měla chuť. V tu chvíli by mě ani nenapadlo, že za pár měsíců se to změní. Porod byl těžší, ale vnučka se měla čile k světu. Všeho jsem nechala a pomáhala ti, když jsi to potřebovala. Když měla vnučka rok, rozhodla ses ukončit kojení a zhubnout kila po porodu, která ti zůstala.

Znovu nemocná

Měla jsem strach, ale ujišťovala jsi mě, že to máš pod kontrolou. Nedařilo se ti hubnout tak, jak sis přála. Možná v tu chvíli jsi do toho znovu spadla. Všimla jsem si, že nejíš. Jídlo schováváš, vyhazuješ nebo překládáš na talíři tak, abychom si mysleli, že jíš. Jenže nás neoblbneš. Prošli jsme si tou zkušeností už jednou. Uhodili jsme na tebe a snažili se ti pomoct. Ale jsi tvrdohlavá. Manžel tě prosil, abys myslela na dceru. Vždy se ohradíš, že nejsi nemocná a my jsme se zbláznili.

Prosím, jdi se léčit

Prosím tě Adélko, jdi se léčit. Prosím. Mysli na sebe, své zdraví, svou rodinu. Prosím tě. Hubneš nezdravě, skoro vůbec nejíš a máš zase všechny znaky anorexie, kterými jsme už jednou tak bolestivě procházeli. Tvůj život bude brzy viset na vlásku a já se bojím, že když v tom budeš pokračovat, v tom nejhorším scénáři moje vnučka přijde o svou maminku. Prosím, Adélko, vzpamatuj se. Uvědom si, že to s tebou myslíme dobře. Jsi taky máma, chceš pro svou dceru to nejlepší. A přesně to chci já pro tebe.

S láskou, tvoje máma

Paní Emílie řeší svízelnou situaci. Jak byste problém řešili vy? Co v takovém případě dělat? Přečtěte si také dopis, který napsal pan Antonín svému synovi. Zůstal v domově důchodců, kde je sám a bez svých blízkých.