“Manžel upřednostňuje děti z prvního manželství, nevím, co s tím,” zoufá si Hana, která se za děti cítí špatně

Do redakce napsala paní Hana, která musí řešit nepříjemnou situaci. Má pocit, že její manžel upřednostňuje děti z prvního manželství. Věnuje se jim, bere je na výlety, na dovolené, pořád jim volá. Možná má špatný pocit kvůli tomu, že je opustil. Hana se to snažila dlouho přehlížet a vynahrazovat to jejich společným dětem, ale když se jí na to zeptal její mladší syn, věděla, že musí situaci začít konečně řešit. Jen neví jak a prosí odborníky o pomoc.

Můj muž byl "chlap s dětmi", když jsme se poznali

Svého manžela jsem poznala v restauraci, kam jsem chodila na obědy z práce. Dali jsme se do řeči, pár měsíců si povídali u obědů. Nespěchali jsme, oba jsme se spálili. Z jeho manželství vzešly dvě děti. Já jsem za sebou měla pár nevydařených vztahů a vyhovovalo mi, že na vše jdeme pomaličku. V průběhu čtyř let jsme se sestěhovali a požádal mě o ruku. Šest let od našeho setkání jsme byli manželé a porodila jsem dvě děti. Dceru a syna. Partnerovi děti jsme si brali podle soudem stanoveného řádu a vše probíhalo dobře. Později jsem si však všimla, že své děti z prvního manželství můj muž upřednostňuje před našimi dětmi.

Snažila jsem se to řešit

Bral je na výlety, do kina, zoo a naše společné děti byly doma. Když jsem mu to řekla, tak jen zamumlal, že si to neuvědomil, byli na filmu, který by se jim nelíbil, a podobně. Byl s nimi v kontaktu neustále. Neustále jim volal, ptal se na školu, co dělají a podobně. Našich dětí se sotva zeptal. Dceru to mrzelo, ale nic moc neřekla. Snažila jsem se jim to tedy vynahradit, brala jsem je ven, na výlety, ale chtěly i tátu. Poslední kapkou bylo, když se mě syn jednou zeptal, proč jeho a sestřičku nemá tatínek rád jako Elišku a Kubíka? Zastavilo se mi srdce, že i ten malý klučina to vidí. Opatrně jsem mu vysvětlila, že to tak není, že tatínek má rád všechny své děti stejně.

Byly tady dřív

Večer jsem to chtěla probrat s manželem, v klidu jsem mu řekla, co se stalo. Nevěnoval mi žádnou pozornost, odbyl mě, že jsem mu to do hlavy nasadila já, že je štvu proti němu a spoustu dalších nesmyslů. Když jsem přitvrdila a řekla mu, ať tedy synovi dokáže, že tomu tak není, začal se znovu vymlouvat. Pak přišla věta, která mě zaskočila, prý tady děti z prvního manželství byly dřív, nemám se divit, že je má víc rád. Pohádali jsme se a teď spolu nemluvíme. Nevím, jak situaci řešit. Jak někdo nemůže mít rád své děti? Jak? Nebo jak může mít rád každé své dítě jinak?

Vyjádření psychologa Pavla Pařízka

Situace, kterou čtenářka popisuje, je bohužel poměrně častým jevem v rodinách, kde se spojují děti z předchozích vztahů s novými společnými dětmi. Jedná se o složitý problém, který může mít několik příčin. Může to souviset s pocity viny za rozvod vůči dětem z prvního manželství, strachem ze ztráty jejich lásky nebo dlouhodobě budovaným vztahem, který je těžké srovnat s novým rodičovstvím. Takové chování obvykle není vědomé a partner si nemusí plně uvědomovat dopad svých činů.

Pro řešení této situace lze doporučit několik kroků:

1. Hlavní je komunikace. Je třeba znovu otevřít diskusi s partnerem, tentokrát v klidném prostředí bez obviňování. Lze mu vysvětlit, jak jeho chování vnímají společné děti a jaký to má na ně dopad.
2. Může být užitečné navrhnout společnou návštěvu rodinného terapeuta. Odborník může pomoci oběma partnerům lépe porozumět svým emocím a najít způsoby, jak situaci zlepšit.
3. Hodilo by se vytvořit plán společných aktivit pro celou rodinu. Tím se posílí vazby mezi všemi členy a děti z obou manželství se budou cítit stejně důležité.
4. Partner by měl vědomě pracovat na budování vztahu se společnými dětmi. Může začít trávit s každým dítětem čas individuálně, aby lépe poznal jejich potřeby a zájmy.
5. Je vhodné mluvit s dětmi otevřeně, přiměřeně jejich věku. Ujistit je o lásce obou rodičů a vysvětlit jim, že každý vztah je jedinečný a vyvíjí se v čase.

Kdo je Pavel Pařízek

Psycholog, psychoterapeut a zakladatel portálu terapie.cz, který zkracuje lidem cestu ke správnému psychoterapeutovi. Se svými klienty nejčastěji řeší problémy v rodině nebo vztazích, úzkosti, deprese či pocity vyhoření. Soustředí se i na existenciální problémy bezvýchodnosti a nesmyslnosti nebo překonávání obtížných životních situací.

Jak se má paní Hana v takové situaci zachovat? Není divu, že ji mrzí a štve, že se manžel věnuje dětem z prvního manželství a na ty společné tak trochu kašle. Jak s takovou situací obeznámit děti, které cítí, že je tatínek nemá tolik rád, jako nevlastní sourozence? Jak byste na takovou situaci reagovali vy?

Přečtěte si také příběh paní Ilony, která v dobré víře půjčila finance své kamarádce, ale ta se k vracení úplně nemá.