Seznámit se s někým není snadné. Zvláště pro introverta. Své o tom ví třicetiletá Hanka, která touží po rodině, ale nemůže si najít partnera. Jak situaci řešit radí speciální pedagožka a psychoterapeutka Mgr. Charlotte Benátská.
Tento článek byl napsán podle skutečného příběhu ze života naší čtenářky. Fotografie jsou ilustrační a jména byla změněna.
Vždycky jsem byla jiná než moje spolužačky. Zatímco ony se nakrucovaly před klukama, já seděla v koutě a doufala, že na mě nikdo nepromluví. Pokud se tak stalo, byla jsem nesvá a plácala blbosti. Kamarádky se sice snažily mi někoho dohodit, ale vždycky to skončilo neúspěchem. Během rande jsem moc nemluvila, což žádného kluka opravdu nenadchlo.
Nemám přehnaně nízké sebevědomí, dokonce si nemyslím, že jsem ošklivá. Mám i slušně rozjetou kariéru překladatelky knih – ano, pracuji z domova a komunikaci řeším především e-mailem. Telefonování a schůzky jsou pro mě utrpení. Když mám někam zavolat, několik dní to odkládám. Pak skáču z jednoho na druhé a nejsem schopná se smysluplně vyjádřit, takže než se dostanu k podstatě věci, trvá to nepříjemně dlouho. O osobních setkáních třeba s lidmi z vydavatelství ani nemluvím… Jsem vždycky propocená a klepou se mi ruce. I v takovém případě dost často „melu“ páté přes deváté, nebo jsem raději potichu, když zrovna opravdu mluvit nemusím.
Jak se mám potom seznámit s nějakým potenciálním partnerem, když jsem takové společenské nemehlo? A přitom já bych se chtěla zamilovat, ideálně i vdát a mít děti. Jenže největší překážkou jsem sama sobě já. Schovala jsem se doma, přizpůsobila svůj život vlastní povaze.
Hrozně se bojím, že zůstanu sama. Teď je mi sice jenom třicet, ale čas utíká a roky naskakují. Tím spíš v případě mateřství.
Dobrý den, Hanko,
v první řadě to, že jste jiná, je naprosto v pořádku. Introvertní lidé nevyhledávají tolik společnost a nenavazují kontakty tak snadno jako extroverti, mají svůj hluboký vnitřní svět, tíhnou více ke klidu a tichu, a také spíše naslouchají, než mluví. Neznamená to ale, že by byli oproti extrovertům v nevýhodě. Ticho a klid, ke kterým tíhnou, umožňuje větší koncentraci při nějaké tvořivé činnosti, což naskýtá jinou, mnohem hlubší, dimenzi prožitků.
Osobně Vám velmi rozumím, jsem typ introvertní ženy, která se naučila chovat a mluvit ve společnosti lidí, když je to potřeba nebo když chci. Váš problém má dvě roviny, jedna je to tom, více se otevřít lidem a světu kolem sebe, což znamená vzbudit v sobě touhu posunout se v komunikaci. Jde o konkrétní techniky, které se skutečně dají naučit. Je to o vůli a tréninku - mluvit či telefonovat s lidmi na nějaké téma lze více či méně natrénovat. Druhá rovina je mnohem niternější. Jde o vnitřní tenzi, která Vám neumožňuje chovat se a komunikovat tak, jak byste si přála.
Máte strach, nevěříte si, a to značí o narušeném vztahu k sobě samé. Napsala jste přímo, že jste sama sobě překážkou. Pomohlo by Vám dostat se více pod povrch věci. Za odpověďmi na otázky, co vás zneklidňuje nebo paralyzuje, budou vaše konkrétní odpovědi, které jsou spojeny s nějakými pocity. Často právě pocit vlastní nedostatečnosti, obava z nepřijetí či odmítnutí, vyvolává emoce, které nejsou příjemné. Snaha vyhnout se jim pak zapříčiní, že se vyhýbáme lidem nebo situacím kolem nás.
Pomůže Vám, když pochopíte své emoce a naučíte se s nimi zacházet. A také, když eliminujete destruktivní přesvědčení o sobě samé. Do své vlastní síly se postavíte i tím, že se zaměříte na své přednosti, které budete rozvíjet a stavět na nich. Sebevědomí, postavené na zdravých základech, Vám umožní více vnímat i svou ženskost. Potkat muže, který se k Vám bude hodit, je pak otázkou času.
Mgr. Charlotte Benátská Speciální pedagožka a psychoterapeutka zaměřená na párovou komunikaci a uzdravení rodinných vazeb. Věnuje se specielně ženám v oblasti zdravého ženského sebevědomí a intimity. Je autorkou publikace Ženy, klíč ke spokojenosti je v nás. www.vztahy-komunikace.cz
Pokud jste se ocitli v situaci, se kterou se s námi chcete podělit nebo si s ní nevíte rady, napište nám na email: [email protected]
