“Zbyňku, nemáme si o čem povídat, jen vedle sebe tiše sedíme, trápí mě to,” píše Helena. Je to stereotyp? Její muž ji ale vždy odbyde bez vysvětlení

Paní Helena (53 let) cítí, že to s manželem už delší dobu není ono. Nemají si o čem povídat, někdy spolu za celý den promluví, sotva jednu nebo dvě věty. Je z toho smutná, protože dřív měla pocit, že jí manžel naslouchá a že si moc rozumějí. Smích z jejich vztahu vymizel úplně, zůstala jen nudná šeď. Když ho s problémem konfrontuje a snaží se zjistit, jestli se něco nestalo, vždy ji odbyde, že už si všechno řekli. Paní Helena se proto rozhodla manželovi napsat dopis.

Zbyňku, nemáme si o čem povídat, jen vedle sebe tiše sedíme

Zbyňku,

nemáme si o čem povídat, jen vedle sebe tiše sedíme. Často si všímám, že si večer sedneme k televizi a nepromluvíme spolu ani slovo. Nevím, proč to tak je. Já se snažím, ale ty nechceš. Nebo nevím, kde je problém. Trápí mě to, ráda jsem si s tebou povídala, ale poslední rok si toho všímám intenzivněji. Je to pro mě smutné. Kde se stala chyba? Udělala jsem něco já? Nebo proč se to najednou tolik změnilo?

Možná máš špatný den

Ze začátku jsem to chápala, ne každý den je posvícení a prostě ti nebylo do řeči. Omlouvala jsem to, že se stalo něco v práci, nemáš dobrou náladu, jsi unavený. Nechávala jsem tě, netlačila. Jenže se z toho stal zvyk. Přišlo mi, že ti to vlastně vyhovuje, být potichu. Někdy o víkendu jsme si řekli dobré ráno, dobrou chuť a dobrou noc. Tohle by v manželství být nemělo. Nebyli jsme pohádaní, neměli jsme problém. Nevím, kde se stala chyba. Kdysi jsme probírali vše, plány na víkend, dovolenou, vzpomínali jsme často, mluvili jsme spolu o tom, co si pořídíme, co mám uvařit nebo upéct, co bylo v práci. A smáli jsme se. Bože, jak my jsme se spolu nasmáli. Milovala jsem ty chvíle štěstí. A najednou ticho.

Kde je problém?

Vůbec nevím, kde je problém. Když se s tebou chci na tohle téma bavit, je ti to nepříjemné. Prý jsme si už všechno řekli, jsme spolu dlouho, co bych chtěla. Raději utečeš odpoledne do lesa nebo dílny, abys se mnou nemusel mluvit. Mě to ale trápí, Zbyňku, chci, ať si povídáme, ne vedle sebe jen žijeme, jako dva cizinci.

Helena

Nejlepší odpověď na příběh paní Heleny má manželský poradce Michael Hamilton, Ph.D.

"Mnoho párů se ocitne unášeno do vzorce, kdy se komunikace stává všední a postrádá jiskru, kterou kdysi měla. Pokud se ocitnete v podobné situaci, je důležité si uvědomit, že se jedná o běžný problém, který lze vyřešit několika uvědomělými změnami. Jedním z nejúčinnějších způsobů, jak se znovu spojit se svým manželem, je vyhradit si určitý čas jeden pro druhého. Život může být plný a hektický, vy zaneprázdnění a je snadné nechat váš vztah ustoupit do pozadí práce, dětí a dalších povinností. Udělat si na sebe čas je však zásadní pro udržení pevného pouta. Když se snažíte oživit konverzaci se svým manželem, kladení otevřených otázek může být neuvěřitelně užitečné. Tyto typy otázek vyžadují více než pouhou odpověď „ano“ nebo „ne“, což podporuje hlubší a promyšlenější odpovědi.

Společné zkoušení nových aktivit může poskytnout nová a vzrušující témata ke konverzaci. Když s manželem sdílíte nové zkušenosti, vytváříte si nové vzpomínky a příběhy, o kterých můžete diskutovat, a pomáháte tak prolomit koloběh všedních, rutinních rozhovorů. Může to být cokoli, od společného vaření nového receptu, společné zájmové lekce nebo objevování nového koníčku. Vzpomínka na hezké zážitky může být také mocným způsobem, jak obnovit citové pouto mezi vámi a vaším manželem. Přemýšlení o společných zážitcích, jako je vaše první rande, nezapomenutelná dovolená nebo vtipné chvíle, které jste spolu prožili, vám může pomoci znovu se spojit s pozitivní historií, kterou sdílíte. Tyto rozhovory přinášejí nejen dobré vzpomínky, ale také vám oběma připomenou lásku a radost, které byly součástí vaší společné cesty."

Jak se má paní Helena zachovat? Co s manželem, který s ní nemluví, dělat? Co byste dělali na jejím místě vy? Přečtěte si také dopis paní Zuzany, která miluje Vánoce, ale její partner ne.