Vztahy poslední roky hodně poznamenaly technologie a především sociální sítě. Lidé na nich tráví někdy až nezdravě mnoho času, navíc sledováním mnohdy nekvalitního obsahu. Porovnávají se s druhými nebo hledají nové přátele. A samozřejmě zcela jinak, než tomu bylo u našich pra- prapředků. Jak se seznamovali jeskynní lidé a co bychom se od nich mohli naučit i my?
Rozptýlení a odloučení mezi páry jsou velmi rozšířené a mnozí za viníky označují moderní technologie a sociální média. Například Facebook se uvádí jako příčina jedné třetiny rozvodů. Textové zprávy nahradily flirtování, emotikony vyjadřují naše emoce a soukromé okamžiky se stávají veřejnými aktualizacemi na Instagramu a Twitteru.
Stále častěji se stahujeme do svých notebooků a hledáme potvrzení od "přátel", zatímco naši partneři sedí vedle nás a jsou opomíjeni. Pokud takto vypadá pokrok, není divu, že se cítíme osamělejší než kdykoli předtím a že tolik vztahů selhává. Právě díky sociálním sítím je dnes seznámení se s lidmi prakticky z celého světa snadno dostupné. Jenže mnohdy můžeme naletět a neosobní konverzace či lživé profily vybízejí k tomu, že to prostě nevyjde a my budeme zklamaní.
Možná je na čase ustoupit od technologií a vzít si příklad z našich lovecko-sběračských předků, kteří měli překvapivě pokrokové způsoby, jak pěstovat šťastné vztahy.
Při udržování zdravých vztahů mohou být moderní technologie spíše na škodu. Možná je načase je odložit a sáhnout do dob našich předků. Jak pečovat o vztahy a co si odnést z doby jeskynních mužů?
Základním kamenem kultury našich předků, lovců a sběračů, byla vzájemná ochrana. Žili obvykle v tlupách a kmenech, kde měl každý člen své místo a svou práci. Podle potřeby se zapojil do činnosti kmene a měl k němu i svou odpovědnost. Navzdory všeobecnému přesvědčení jeskynní lidé netahali ženy za vlasy. Místo toho se soustředili na vzájemnou ochranu v rámci svých kmenů. Tato touha po bezpečí se nezměnila; zůstává základní potřebou vztahů i dnes.
Touha cítit se bezpečně je stále jednou ze základních potřeb. Dát partnerce nebo partnerovi pocit, že je o něj skutečně postaráno, umí udělat ve vztahu divy.
Kdy vám naposledy dal váš partner najevo, že o vás pečuje a chrání vás? Není to jen věc fyzické ochrany - důležitá je také péče o emoce a zranitelnost partnera. Dávejte na sebe vzájemně pozor.
Sociální sítě mají schopnost dát lidem na celém světě vědět, co se u vás momentálně děje, jak se cítíte a co prožíváte. A lidé se tak naučili životní okamžiky sdílet veřejně, mnohdy i takové, které by si měli nechat pro sebe.
Naši předkové sdíleli svůj život s mírou. I když byli možná původními uživateli sociálních médií se svými jeskynními malbami, většinu svých zážitků prožívali v daném okamžiku a sdíleli je pouze se svými nejbližšími společníky. Možná je na čase zamyslet se, jestli si jeden večer neužijete jen spolu, bez sdílení, živého vysílání a lajkování fotek dalších lidí. Navrátí se ona intimita, vzájemné sdílení, a hlavně si budete s partnerem mnohem blíže, přítomni v daném okamžiku. Tady a teď.
Partneři se mohou ve vztahu vzájemně cítit nedoceněně, protože jeden má pocit, že dělá víc než ten druhý. Život je plný těžkostí a zodpovědnosti, dnes se lidé nemusejí na společném vztahu a domácnosti podílet stejně. Předkové věděli, že o úkoly a život se musejí podělit. Neměli nejspíš žádné pevně rozdělené povinnosti, v té době možná ani role, a přesto každý věděl, co má dělat.
Je důležité na společných cílech a snech pracovat, neusnout na vavřínech. Dejte partnerovi vědět, že si vážíte jeho snahy, úsilí a práce, všeho, co pro vás dělá. Mnohdy stačí druhému vyslovit uznání.
Naši předkové trávili hodně času venku. Skoro celé dny pobývali blízko přírody a také blízko sebe. Komunikovali spolu napřímo, trávili společně čas při práci. To je na hony vzdáleno dnešním moderním zvykům a neustálému sledování mobilního telefonu, kdy partneři sice sedí vedle sebe, ale sledují obrazovku nebo zírají do mobilu. Naši předci spolu jedli, vařili, pracovali, trávili společně spoustu času, a navíc venku, na vzduchu a v přírodě.
Ani intimitě se naši předci samozřejmě nevyhýbali. jejich intimní schůzky určitě nezačínali sushi, kaviárem a šumivým vínem, ale byly méně divoké, násilné a nepřátelské, než jsme si mysleli. Zajímavé je i to, že jeskynní ženy iniciovaly intimní styk stejně často jako muži a díky jejich zostřeným smyslům byl smyslnějším zážitkem. Přeneste to i do své moderní ložnice tím, že se naladíte na partnerovy zvuky, vůně a pohyby. Intimita vzkvétá, když se dostaneme z hlavy do těla. Naši předkové navíc sdíleli každodenní úkoly společně, což posilovalo jejich vazby.
Christopher Ryan a Cacilda Jethá ve své knize Sex at Dawn (Sex za úsvitu civilizace) odhalují, že naši předkové byli rozhodně promiskuitní a polyamorní, ale kooperativní. Navíc měli zostřené smysly a jednotlivé věci více prožívali. Pomáhalo jim to přežít v drsném a neustále se měnícím prostředí, a rovněž ovlivňovalo jejich intimní chvilky: stal se z nich smyslovější zážitek.
