Karel (62 let): Jsem zoufalý. Syn se vrátil domů a neumím se ho zbavit

S manželkou máme jen jednoho syna, Tomáše. Chtěli jsme vždy velkou rodinu, Tomáš se narodil jako první. Žena poté byla ještě třikrát těhotná, pokaždé potratila. Smířili jsme se s tím, že budeme mít jen syna, starali jsme se o něj a nemyslím si, že špatně. Vychovali jsme slušného člověka, který měl velké ambice. Už na škole ovládal angličtinu a němčinu a tak trochu jsem tušil, že mu naše republika bude malá. Vyzkoušel si několikrát na vysoké škole žít a studovat v zahraničí a po promoci nám oznámil, že chce prozkoumat svět.

Zapustil kořeny v Austrálii

Chvíli žil v Anglii, chvíli v Německu, pak na Novém Zélandu. V Austrálii zůstal naposledy a byl přesvědčený, že jen co něco vydělá, aby měl do začátku, vrátí se a začne buď pracovat nebo budovat firmu. Jenže se zamiloval. A to do Češky, která tam žije už od puberty, kdy se přestěhovala s rodiči. Syn nám sice říkal, že to bude “na chvíli” ale já tušil, že tam chce zůstat. Dostal dobrou práci, získal zkušenosti a vybudoval postupem času vlastní prosperující firmu. Emu si vzal za manželku, jezdili k nám jednou ročně a my za nimi také. Poslední tři roky už to bylo pro nás zdravotně těžší, tak se snažil létat dvakrát do roka. Na začátku loňského roku přiletěl bez ohlášení. 

Všechno se mu rozpadlo

Ema si našla jiného partnera, jejich dvě děti dostaly nového tatínka a syn přiletěl domů. Zlomený, smutný a s rozvodem na krku. Museli se domluvit na rozdělení firmy, péči o děti a všem. Myslel jsem si, že syn bude pár měsíců u nás a pak se vrátí zpět, aby byl blíž svým dětem. Omyl. Zalíbilo se mu doma. Přesněji v mama hotelu. Moje manželka kolem něj skáče, vyvařuje mu, pere, žehlí a to všechno on bere jako samozřejmost. Neodveze ji do obchodu, i když je celou dobu doma, k lékaři, nepomůže s domácností, nic. Přispívá, to je pravda, ale to je vše.

Jak by si nás platil jako služebnictvo

Běžně svou matku prosil o jednohubky, pivo nebo nějaké občerstvení, když mu přišli kamarádi. Pohár mé trpělivosti přetekl, když jí vyčinil, že měla koupit víc piv a láhev vodky navíc. Přece jí mohlo napadnout, že kluci budou popíjet. Potlačovaný hněv se někde ozval a pohádali jsme se. Vyhodil jsem ho z domu, aby si uvědomil, co udělal a vrátil se. Doma se neukázal tři dny, ženě nebral telefon. Ta byla naštvaná na mě, že jsem jí vyhodil jejího Tomáška. Když se vrátil, jednala s ním jako s těžce nemocným.

Jsem na to sám

Tomáš ihned pochopil, kde má zastání. Když jsem mu řekl, že mu nedovezu basu piv, že má své auto, postěžoval si své matce a ta v obchodě tahala sama basu lahváčů. Přirozeně jsem jí pomohl, aby to nenosila vše sama. Několikrát jsme se spolu pohádali, ale ona nechce o ničem ani slyšet. Je ráda, že ho má doma, že ho vidí denně, protože předtím to bylo jen dvakrát ročně. Chci, aby se osamostatnil a odešel, ale žena mi sdělila, že jedině přes její mrtvolu. Jsem na to sám a nevím, jak dlouho se na to vydržím dívat.