“Manžel mi po návratu z práce oznámil, že už mě dávno nemiluje,” smutní Kateřina

Do redakce napsala paní Kateřina o radu. Manžel jí oznámil, že už jí nemiluje. Prostě jen tak, informace přišla jako blesk z čistého nebe. Dvacet let jsme spolu, našemu synovi je patnáct, dceři třináct let. Měli jsme dobré i špatné časy, manžel hodně poslední tři roky pracuje, a tak jsme neměli čas sami na sebe. Ale i přesto jsme si občas večer povídali u vína... Prostě neměla jsem pocit, že je nešťastný nebo dokonce nespokojený. Navíc nám to i poměrně klapalo v posteli. Jasně, nespali jsme spolu denně, ale po dvaceti letech se není čemu divit, to je přece normální. Jednoho dne přišel manžel domů z práce, jako každý den. Sedl si v kuchyni ke stolu a úplně klidným hlasem mi oznámil, že mě už dávno nemiluje. Tři roky mě podvádí a teď chce být “čestný” a ukončit to v klidu a bez hysterie. Té mojí hysterie, samozřejmě. On měl pokerovou tvář a byl zcela klidný a povznesený.

Odešel, ani se neohlédl

Sbalil si v poklidu své věci, vysvětlil dětem, že už maminku nemiluje, našel si někoho nového a má právo na to být šťastný. Děti však miluje dál, na tom se nic nemění. A odešel. Za tou svou mladou "rozhoďnožkou". Já jsem nemohla tak rychle ukončit to, co jsme spolu roky budovali. Neuměla jsem pochopit, proč to udělal, co se stalo, kde je chyba. Prožila jsem tři nejhorší měsíce mého života. Snažila jsem se kvůli dětem, ale večery jsem probrečela. Nechtěla jsem ho ani vidět, ale to, že se odstěhoval o čtyři ulice dál, to moc neusnadňovalo. Kdykoli jsem ho mohla potkat, navíc S NÍ!

Půlroční peklo

Bylo to opravdu peklo. Snažila jsem se, jak to jen šlo, ale stačilo je potkat, jak jdou zamilovaně po cestě, nebo v místních potravinách a probrečela jsem celou noc. I když jsem na něho měla vztek, pořád jsem k němu něco cítila. Nešlo to smazat. S dětmi jsme se během půlroku sžili, hodně mi pomáhaly doma. Za svým tátou chodily pravidelně, ale nechtěly se scházet s "tou ženskou", což jsem v jejich případě chápala. Vzala jim rodinu a tátu, tak to vnímaly. Myslela jsem, že tak to už zůstane. Ale ne.

Jednoho dne mi manžel zavolal, že chce něco vyřešit. Myslela jsem, že připravuje podklady k rozvodu. Místo toho přišel s něčím úplně jiným.

Chce zpátky

Přišel s prosíkem. Dušoval se, že udělal chybu, byl slepý, nevěděl, co ve mě má, chybím mu já i děti. Vzala jsem si čas na rozmyšlenou. Nebyla jsem z toho ještě pořádně venku, protože jsem ho stále, i přes tu zradu, milovala. Byl to můj druhý přítel, první, se kterým jsem měla intimní vztah, byl prostě "můj první". To žena prožívá citově úplně jinak. Vzala jsem ho proto zpátky. A on byl skutečně jako vyměněný. Děti byly nadšené a šťastné, jezdili jsme na výlety, dovolenou, posílal mi květiny, všechno bylo absolutně dokonalé. Přes půl roku. Zpozdil se v práci. Bez oznámení, nic mi neřekl,... a asi to byla pravda.

Začala jsem šílet

Jenže u mě se spustila úplná lavina. Začala jsem ho podezřívat, ostatně, měla jsem s ním už tuhle zkušenost. Viděla jsem v každém zdržení novou milenku, ověřovala jsem si, jestli skutečně šel s kamarády na pivo a podobně. Nesnáším to na sobě, ale neumím si pomoci. Snažím se to před ním maskovat, ale nevím, jak dlouho mě to vydrží. Vyčerpává mě to psychicky a už nevím, co dělat. Máte, prosím, nějakou radu, jak se uklidnit a začít mu důvěřovat? Možná opravdu nemám důvod. Tedy spíš stoprocentně nemám...

Vyjádření psychologa Pavla Pařízka

Nedůvěra a podezíravost po zradě partnera jsou naprosto přirozené a pochopitelné reakce. Znovuvybudování důvěry po nevěře je dlouhodobý proces, který vyžaduje trpělivost, komunikaci a úsilí od obou partnerů. Pro ženu, která se snaží vyrovnat s partnerovou nevěrou, je nutné nejprve zpracovat vlastní bolestivé emoce – smutek, vztek, úzkost, pocity zrady a ztráty sebehodnoty. Je v pořádku dát si čas na truchlení a přiznání si všech těchto pocitů. Může být užitečné vyhledat podporu u přátel, rodiny nebo odborníka, který poskytne bezpečný prostor pro ventilaci emocí a postupné hojení.

Zároveň je třeba pracovat na otevřené a upřímné komunikaci s partnerem. Je legitimní potřebovat ujištění, vysvětlení a projevy lítosti a oddanosti od partnera, který se dopustil nevěry. Partner by měl být ochoten trpělivě odpovídat na otázky, být transparentní ohledně svých aktivit a projevovat porozumění pro nejistotu a obavy, které jeho chování vyvolalo. Obnovení důvěry však nemůže spočívat jen v neustálé kontrole a ověřování partnerových slov a činů. Takové chování je vyčerpávající a z dlouhodobého hlediska neudržitelné. Je třeba postupně znovu budovat vzájemný respekt, blízkost a intimitu na základě upřímnosti, spolehlivosti a laskavosti v každodenních interakcích. Pokud podezíravost a úzkost přetrvávají a narušují kvalitu vztahu i osobní pohodu, je namístě zvážit párovou terapii. Terapeut může páru pomoci zpracovat bolestivé emoce, naučit se efektivní komunikaci a vybudovat nové, zdravější způsoby vztahování se k sobě navzájem.

Kdo je Pavel Pařízek

Psycholog, psychoterapeut a zakladatel portálu Terapie.cz, který zkracuje lidem cestu ke správnému psychoterapeutovi. Se svými klienty nejčastěji řeší problémy v rodině nebo vztazích, úzkosti, deprese či pocity vyhoření. Soustředí se i na existenciální problémy bezvýchodnosti a nesmyslnosti nebo překonávání obtížných životních situací.

Pomoc hledejte na www.terapie.cz.

Jak si má paní Kateřina poradit? Co dělat? přečtěte si také příběh paní Ivy, která přijala zpět domů svého syna v domnění, že to bude jen na chvíli. Ovšem není.