“Po mateřské mám nastoupit do práce, ale já nechci,” svěřuje se Leona, která chce mít čas na svoje děti. Potřebuje ale i výdělek

Vrátit se po mateřské do práce je snem mnoha žen. Mnoho z nich odpočítává netrpělivě dny, aby už mohly dát děti do školky a cítit se zase potřebné a plnohodnotné i v profesním životě a osobním růstu. A nemusí to být o budování kariéry. Čas strávený s dětmi je nenahraditelný, je ale potřeba zapojit i jiný druh myšlení než jen to mateřské.

To však není případ paní Leony, která se na Svět ženy obrátila s prosbou o radu a pomoc psychologa. Do práce jít nechce. Baví ji být doma, pečovat o děti a domácnost a trávit čas se svými potomky. Nechce, aby jí uteklo jejich dětství a dospívání. Co má paní Leona dělat? Navíc peníze by se jí hodily. Má tedy jít do práce a nevidět, jak její děti vyrůstají? Psycholog se snaží pomoci radou a odborným pohledem.

Nechci jít do práce

Je mi dobře doma. Vím, že jsem asi divná a jiná, ale je to tak. Líbí se mi doma, pečovat o domácnost, o děti a vůbec mít pohodou a nemuset plánovat víc než naše dny a víkendy. Vidím to na svých kamarádkách, které mají naplánovanou snad každou minutu celého dne. Končí ve čtyři, aby už ve čtyři patnáct utíkaly pro děti, pak rychle kroužek, nákup, úklid, večeře a padnou večer do postele bez energie. Tohle nechci. Nechci být vystresovaná, nervózní a těšit se jen na víkendy, které rychle utečou.

Musíš do práce

Manžel mě však nutí hledat si práci už teď, půl roku předem, protože do své staré práce se vrátit nemohu a ani nechci. Mám prý chodit po pohovorech, abych věděla, jak to chodí a funguje. Na mateřské jsem šest let, vyšlo to tak, že jsme měli obě dcery hned po sobě. Já se děsím toho, že budu muset někam nastoupit. Dcery půjdou jedna do školy, druhá do školky a nechci si ani představit, že tam budou dlouho, budou muset do družiny a čekat, až si je vyzvedneme. Chci být s nimi, tvořit, chodit na procházky a užívat si jejich dětství. To totiž uteče jako mávnutím kouzelného proutku a co pak? Nechci litovat, že něco prošvihnu jen proto, že se to ode mě očekává. Nejsem líná, ráda se zapojím, chodím občas na brigády i teď, ale nevidím smysl v tom chodit do práce každý den od rána do večera. Jsem divná? 

Vyjádření psychologa Pavla Pařízka

Touha být doma s dětmi a věnovat se naplno rodině není v žádném případě divná nebo špatná, každý člověk má v tomto ohledu jiné priority a životní hodnoty. Péče o domácnost a výchova dětí je sama o sobě náročná a důležitá práce, která si zaslouží respekt a ocenění. Přání být přítomným rodičem, který má čas a energii na své děti, je legitimní a pochopitelné. Rané dětství je zásadní formativní období, které ovlivňuje budoucí vývoj a vztahy dítěte.

Je však také třeba zvážit praktické aspekty rodinného života, jako jsou finanční potřeby, kariérní perspektivy a osobní naplnění obou partnerů. Je důležité o těchto tématech otevřeně mluvit s manželem a hledat řešení, které bude vyhovovat vám oběma. Je normální cítit obavy a nejistotu před návratem do zaměstnání po dlouhé pauze. Mohlo by být užitečné postupně se připravovat, obnovovat své dovednosti a navazovat kontakty, aniž byste se musela vzdát svých současných priorit. Důležité je však postupovat tempem, které je pro vás komfortní a udržitelné.

Kdo je Pavel Pařízek

Psycholog, psychoterapeut a zakladatel portálu Terapie.cz, který zkracuje lidem cestu ke správnému psychoterapeutovi. Se svými klienty nejčastěji řeší problémy v rodině nebo vztazích, úzkosti, deprese či pocity vyhoření. Soustředí se i na existenciální problémy bezvýchodnosti a nesmyslnosti nebo překonávání obtížných životních situací.

Pomoc hledejte na www.terapie.cz.

Zajímají vás lidské osudy a příběhy? Přečtěte si tedy dopis, který napsala paní Marie svému synovi, kterého velmi dlouho neviděla a touží s ním obnovit vztah.