Máte stále strach? Překonejte ho!

Strach patří mezi naše nejčastější emoce a neměl ho snad jenom pohádkový Nebojsa. V určité míře je žádoucí, protože startuje pud sebezáchovy a určuje hranice našeho jednání a chování. Nutí nás dvakrát přemýšlet, než se pro něco rozhodneme, a vede nás k obezřetnosti. Všechno, čím nás vybavila matka příroda, má svůj smysl. I strach. Jenže! Všechno, čím jsme vybaveni, si představme jako nůž. My sami rozhodujeme, jak s ním budeme zacházet. Jestli si jím ke svému užitku ukrojíme krajíc chleba, nebo si ho, ke své škodě, bodneme do břicha. To už ale není problém strachu jako takového, ale nás a našeho nastavení. 

Hlavně žádné představy!

Strachům často nahrává naše bujná fantazie. Jediná myšlenka pak dokáže spustit doslova lavinu hororových scénářů. Přitom statistika říká, že 90 % našich strachů je zbytečných a existuje pouze v naši hlavě. Drtivá většina toho, čeho se bojíme, se nenaplní. A když už se to stane, z 90 % ne tak katastroficky, jak si to dokážeme představit.

Přešlapování na místě

Život nám často komplikuje strach z rozhodnutí. To je přesně ten moment, kdy rozum ví, že jsme v situaci, která si žádá řešení a konání. Ne čekání a odkládání rozhodnutí na potom. Protože moc dobře víme, že problémy se samy nevyřeší. To, že se bojíme udělat rozhodnutí, je v pořádku. Strach nám v takové chvíli dává šanci pořádně si celou věc promyslet. Na druhou stranu ale nesmí trvat moc dlouho. Podle kouče Petra Casanovy člověk, který dlouhodobě nejedná, ačkoli cítí, že by měl, nemá v pravém slova smyslu strach. Pak už jde spíše o křeč, která ho paralyzuje a brání mu v tom, aby se posunul dál. Když se v nějaké životní situaci nedokážete rozhodnout, zkuste na chvíli vypnout mozek. Zapojte do svého rozhodování intuici a srdce. Zeptejte se sami sebe, co byste udělali, kdybyste se nebáli. To, co vás napadne jako první, je správné rozhodnutí. 

Co máme v hlavě

Strach neplyne pouze z toho, co se děje kolem, ale také z toho, co se děje uvnitř nás. Obvykle souvisí s tím, co jsme zažili jako děti, jak a v jakém prostředí jsme byli vychováváni. „Vyrůstá-li člověk a žije v prostředí, které posiluje jeho jistotu, bude méně úzkostný a strach bude pociťovat pouze v situacích, které ho reálně ohrozí,“ říká psycholog Marek Tesař. Jestliže ale člověk zažil nejistotu, za níž stál třeba rozvod rodičů, konflikty, domácí násilí, pak si obavy nese ve svém podvědomí životem dál. Strach do velké míry souvisí také s našimi životními hodnotami a se sebevědomím. Pokud si dostatečně nevěřím, pak se budu věčně bát - jestli jsem dost dobrá k tomu, abych si udržela práci… Jestli se s věkem nepřestanu líbit partnerovi… Jestli se dokážu postarat sama o sebe, když nebudu mít za zády rodiče…

Jak se přestat bát

Obecně platí, že nejsnazší cesta, jak se zbavit strachu, je udělat přesně to, čeho se bojíme. Ať už jsou důvody našich strachů jakékoli, je třeba se jim postavit čelem. Nejlepším způsobem, jak sebrat odvahu, je svůj strach přijmout. Přiznat si, že se bojíme, a vzápětí si přesně definovat, co nám nahání hrůzu. Zda je reálné, že se naše obavy naplní, a jak může vypadat nejhorší varianta. Opravdu půjde o život? Zkuste si sami sebe a svůj život představit beze strachu. Jaké to bude, až své obavy překonáte? Zapracujte zároveň na zvýšení svého sebevědomí a případně odstranění psychických bloků, které mívají kořeny v dětství. Nejenže se přestanete bát, ale ve vašem životě se změní ještě spousta dalších věcí.