Nejistota a strach: Mohou rozdílné politické názory rozvrátit vztahy?

Může být podle vás politika příčinou rozpadu vztahu či rodiny?

Politika, resp. aktuální nařízení a omezení, jsou vnějším impulsem, jaký vnitřní postoj zaujmeme a jak zareagujeme, je vždy na nás. Politika je jako počasí, stále se mění a nikdy nebudeme úplně spokojeni. Stejně jako na deštivé počasí, dokážeme adekvátně reagovat na společenskou situaci. Vezmeme si deštníky (roušky) a chvíli to vydržíme, protože všechno v našem v životě se stejně jako v přírodě neustále mění. Jednou z přírodních zákonitostí spojenou s přežitím, je schopnost přizpůsobit se. Záleží tedy na nás, jsme schopni a ochotni zaujmout vstřícný či neutrální postoj, anebo se rozhodneme pro nesouhlas a odboj? Obojí je cesta. Ta první je o respektu, druhá o vnitřní tenzi. Obě determinují naše myšlení, chování i činy, a tím ovlivňují i naše vztahy.

Faktem je, že politický boj o moc a „pravdu“ prosakuje celým společenským systémem. Do stávajících problémů v rodinách v příčinné souvislosti s politikou vstupují dva aspekty: nejistota a strach. Nejistota ve smyslu, co bude dál, lidé jsou znepokojeni, protože se narušil jejich životní rytmus, panuje strach ze ztráty (zdraví, svobody, práce, peněz, majetku). Znepokojení se logicky projevuje v rodinách a v mezilidské komunikaci.

S rozpadem vztahů však politiku jako takovou nespojujme. Omezení možností realizovat se prověří náš vnitřní emoční systém. Spousta párů a rodin navzdory situaci vnímá hluboké souznění, jsou více spolu a i přesto, že se necítí ekonomicky stabilní, v jejich soužití se „hraje o víc“. Je v něm víra, pokora, naděje a radost, že se vzájemně mají.

Jsou rozdílné politické názory natolik zásadní, aby rozdělily stabilní pár?

Stabilní pár nemůže rozdílný politický názor ovlivnit do té míry, aby došlo k rozchodu. Pilíři vztahu jsou důvěra, respekt ke svým zájmům, vzájemná podpora, otevřená komunikace a soulad v intelektuální i intimní rovině. Zásadní je, že aby nám soužití dávalo smysl a našli jsme v něm uspokojení. V naplněném vztahu lidé sdílí hodnoty, podporují se ve svých rolích a i přesto, že jsou ve vztahu, necítí se svázaní. Pocit, že i ve vztahu, mohu být sám (sama) sebou, je pro muže i ženy velmi důležitý. Pokud jsou zmíněné atributy naplněny, není možné, aby lidi rozdělil rozdílný politický názor. Průšvih nastává, když se lidé neshodnou v mnoha bodech, jednoduše řečeno, když na většinu věcí, které se týkají obou, mají odlišný náhled a přesvědčují jeden druhého o správnosti svých názorů. Vztahy, kde jsou lidé schopni přijít s kompromisním či smířlivým návrhem, jsou stabilnější. Tomu předchází zásadní krok v komunikaci, a tím je ochota vzájemně si naslouchat. Stejně jako v politice, právě v tomto je často zakopaný pes – lidé si naslouchat neumí a často ani nechtějí…

Jak se hádkám o politice vyhnout? Nebo jak z nich vyjít se ctí? Lze vůbec v tomto ohledu najít kompromis?

Důležitá je schopnost uvědomit si, zda je diskuze, kterou iniciuji anebo jí čelím, pokusem o pochopení a shodu, anebo ventilem nějaké vnitřní frustrace. V prvním případě může mít konstruktivní podtext, v druhém nikoli. Emočně inteligentní lidé mají radary na to vnímat, když ze sebe partner potřebuje dostat vztek, lítost, smutek, a i přesto, že čelí emotivním výrokům, neberou si vyřčené osobně. Nekonfrontují partnera protiargumenty, neprovokují. Místo výkřiků typu „to je absolutní nesmysl“ nebo „ty tomu vůbec nerozumíš“ reagují přiměřeně, např. „něco na tom je, já to vidím jinak, ale možná máš pravdu“ apod. Pokud diskuze eskaluje do podoby, která mi není příjemná a nikam nevede, taktně ji ukončím. Stačí ji uzavřít větou: „dobře, je to tvůj názor, v tomto se neshodneme.“ I přesto, že mám diametrálně jiný názor, mohu volit klidnější tón hlasu, obejmout druhého nebo se ho lehce dotknout se slovy „pojďme obrátit list“. Tak lze vyjít z hádky se ctí. Je to i otázka schopnosti nadhledu, čili osobní zralosti.

Kompromisním řešením může být i to, že se dohodnete některá témata neotvírat. Přijmout fakt, že se v něčem (tedy i v politice) neshodnete, nemusí být frustrující, ale naopak velmi úlevné a osvobozující.

Doporučení: 100% shodu v názorech nevyžadujte a nesnažte se stále něco řešit. Přestože si ve všem nerozumíte, můžete spolu dobře fungovat.

O autorovi:

Mgr. Charlotte Benátská

Autorka se věnuje krizové komunikaci a uzdravení rodinných vazeb. Je speciální pedagožka, párová terapeutka a autorka publikace Ženy, klíč ke spokojenosti je v nás. Více o autorce najdete na www.vztahy-komunikace.cz