“Moje žena si chce k nám domů nastěhovat své nemohoucí rodiče. Nechci se o ně starat,” píše Oldřich, který už to zažil se svými rodiči

Pan Oldřich (57 let) nám napsal s prosbou o pomoc. Neví, jak své ženě citlivě sdělit, že nechce, aby si do jejich domu nastěhovala své nemohoucí rodiče. Nechce, aby péče o ně padla na manželku a na něj, protože sám dobře ví, jaký to je zápřah. Jeho žena je rozhodnutá se postarat, ale on je v jejich domě mít nechce. Táže se, jak to šetrně své ženě říct? To totiž sám momentálně vůbec netuší.

Dobrá duše

Moje žena je celý život ta obětavá, stará se o kdejaké zvíře, pečuje sousedům o dům, když jsou na dovolené, nosí z města nákupy staré paní, když ji zlobí nohy. Taková dobrá duše, možná i proto jsem si ji vzal. Věděl jsem, že s ní prožiju spokojený život, a to se taky dodnes děje. Naše děti jsme už vychovali, a myslím, že dobře. A sám jsem si i vyzkoušel, jaké to je, když musím pečovat o nemocnou mámu. Byl to velký zásah do rodinného života, který jsem nakonec vyřešil umístěním maminky do domova s pečovatelskou službou. Myslel jsem si, že když má žena viděla, jak je to těžké pečovat o starého a nemocného člověka, rozhodne se poskytnout to samé svým rodičům.

Chce je nastěhovat k nám

Jenže přišel šok. Rodiče mé ženy onemocněli oba najednou a bylo jasné, že už bydlení sami ani s naší pravidelnou pomocí nezvládnou. Chtěl jsem být aktivní a vyhledat pro ně kvalitní domov důchodců, kde by byli spolu. A kde by si bezpečně a hezky žili. Byl jsem připraven jim na to taky přispívat, protože vím, že taková zařízení jsou drahá. Jenže moje žena přišla s tím, že si je nastěhujeme k nám do domu. Budou bydlet v pokojíčku po dceři, jí to nevadí. Brala to úplně automaticky, vůbec ji nenapadlo, co na to já. Nezeptala se mě, prostě sama rozhodla.

Nechci je u nás doma

Jenže já je u nás doma nechci. Vím, kolik sil a energie to ubralo mě, vím, co všechno jsem musel zvládnout, co všechno se dělo. A nechci, aby se to opakovalo. Nechci, aby se moje žena trápila, nechci ztratit své soukromí. Jenže nevím, jak jí to říct. A musím jednat rychle, protože ona už nadšeně zařizuje stěhování. Prosím, poraďte mi, jak jí to sdělit co nejšetrněji. Nechci jí ublížit. 

Radí psychoterapeutka Daria Vasilieva

Je patrné, že obětavost je pro ženu důležitou součástí její identity. Tato vlastnost, která manželovi přinesla klid a stabilitu, však nyní překračuje jeho hranice, když bez konzultace rozhodla o nastěhování rodičů. Je tedy důležité situaci řešit otevřenou komunikací. Doporučuji, aby se manžel před samotným rozhovorem zamyslel nad svými pocity a přesně si ujasnil, co mu na myšlence spolubydlení s rodiči vadí. Sebereflexe je zásadní, aby se předešlo tomu, že žena bude muset volit mezi vztahem a péčí o rodiče, což by mohlo mít destruktivní dopad na její sebeobraz.

Pokud by byla pozice "nechci, protože se mi to nelíbí" příliš dominantní, mohla by vést k tomu, že by se žena cítila v pasti – že nemůže uspokojit ani manžela, ani rodiče. To je nesnesitelné pro člověka s obětavými rysy. Je proto důležité zamyslet se nad tím, jaké konkrétní aspekty soužití mu vadí a do jaké míry je schopen situaci tolerovat. Jak dlouho je připraven situaci zvládnout a jaké kompenzace by mu mohly ulehčit diskomfort? Jaké jsou možné důsledky soužití? Je patrné, že muž situaci porovnává se svou vlastní zkušeností s péčí o nemocnou matku. Nevíme, jak dávno to bylo, ale i po delší době to mohou být stále bolestivé vzpomínky. Jeho zkušenosti mohou ovlivňovat jeho postoj k současné situaci. Sebereflexe mu může pomoci při následné diskuzi. Dále je potřeba zjistit, co je pro ženu v péči o rodiče nejdůležitější. Nabízí se možnosti, jako je odborná péče, která by zajistila potřebnou pomoc rodičům a umožnila ženě trávit s nimi kvalitní čas jako dcera, nikoli pouze pečovatelka. Důležité je také prozkoumat dostupné služby ve vašem regionu – například asistenci, možnosti bydlení v blízkosti, nebo elektronické přístroje, které mohou zlepšit komunikaci a péči.

Je klíčové zjistit, co je pro ženu skutečně nezbytné a kde by mohla část zodpovědnosti přenechat odborníkům, aby si odlehčila. Manžel podle textu ukazuje ochotu investovat do péče a nenechává ženu samotnou v této náročné situaci. Nyní je však čas najít společnou cestu, jak tuto situaci zvládnout jako rodina. Celkově se zdá, že klíčem je otevřená a citlivá komunikace, kde manžel jasně vyjádří své hranice a společně se ženou hledají kompromis, který bude respektovat potřeby všech zúčastněných. Je důležité vzít v úvahu, že situace se liší podle dostupnosti péče v regionu a zdravotního stavu rodičů. Manželství a rodinné vztahy často fungují jako podpora v těžkých chvílích, kdy je péče nedostupná nebo nekvalitní. Je důležité si uvědomit, že touha zajistit co nejlepší péči pro své blízké je naprosto přirozená, ale zároveň není špatné, když tuto péči přenecháme odborníkům. V tomto případě je klíčové být navzájem ohleduplní a společně hledat realistické řešení.

Kdo je Daria Vasilieva

Díky tomu, že se od dětství pohybuji v mezikulturním prostředí, mi pomáhá lépe porozumět lidem, kteří pocházejí z různých koutů světa a mají různý sociální kontext. Mám terapeutickou zkušenost i s lidmi, kteří nemají jednoduchou cestu ke společnosti jako takové. Věnuji se jak dětem, tak i dospělým. Respektuji jedinečnost každého jedince a přistupuji s láskou a úctou ke každé lidské bytosti. Jsem LGBTQ+ friendly, kink-aware a jsem celkově otevřena k tomu, jak to klient má.

Jak si má pan Oldřich poradit? Co dělat, když si do svého domu a soukromí nechce nastěhovat rodiče své ženy? Chce jim zajistit pomoc, ale nechce přitom ztratit svůj život. Jak v takové situaci jednat? Co byste na jeho místě dělali vy?

Přečtěte si také dopis slečny Nely, která píše své mamince. Má ji ráda, ale nechce se o ni starat.