“V důchodu jsme si měli užívat, můj manžel však půjčil úspory své sestře,” pláče Pavla

Můj manžel mě absolutně zradil, nevím, co budu dál dělat. Jsem z toho ještě teď v šoku a to už uplynuly dva měsíce. Každé ráno se probudím a chvíli přemýšlím, jestli se mi to jen nezdálo. A fakt nezdálo. Neměli jsme se nikdy špatně, oba jsme pracovali, když bylo třeba, šli jsme i na nějakou tu brigádu navíc. Naše děti vystudovaly, mají svůj život. Pracovala jsem jako úřednice, takže jsem věděla všechno o připojištění, spoření a takových věcech. Dbala jsem na to, abychom měli vždy finanční rezervu, spořili jsme si na důchod a využívali také životní pojištění se spořením. Doma jsem měla pokladničku ve formě prasátka, kam jsem házela padesátikoruny a jednou ročně je vložila na účet a spořila zase znovu. Prostě mě to bavilo a cítila jsem se v bezpečí, že jsem zajištěná.

Plány na důchod

S manželem jsme oba rádi cestovali. Nejdřív s batohem a na čundry, později už jsme využívali luxus hotelů a pokojů, kde byla postel. S roky navíc jsme rádi jezdili do wellness nebo lázní. Jednou ročně jsme si vždycky zaplatili dvoutýdenní pobyt v lázních a užívali si procházky na kolonádě, procedury, péči a všechno kolem toho. Byl to takový svátek, líbilo se mi, že se mohu na večeři hezky obléknout, promýšlela jsem, co vše si na sebe obléknu. Na důchod jsme věděli, že budeme zajištění, tak jsme plánovali, co budeme dělat. Založili jsme vnoučatům spoření a dále jsme plánovali utrácet. Jezdit do našich oblíbených lázní, užít si dovolenou u moře. Nic zásadního, prostě jsme se chtěli mít dobře. Vždy jsme o tom mluvili a já se neuvěřitelně těšila.

Vyžírka jménem manželova sestra

Tuhle idylku nám občas pokazila manželova sestra. Co se rozvedla měla hluboko do kapsy. Můj manžel je hodný chlap, takže jí občas dal nějakou korunu, což jsem přehlížela, jezdila k nám na víkendy, kdy nic nedovezla, ale najedla se ona i její děti a ještě si odvážela s sebou. Když přišla poprvé s tím, že potřebuje půjčit 40 tisíc korun, řekli jsme oba dva ne. I když jsme finance měli, byly obvykle vázané k nějakému datu a na finanční rezervu jsme sahat nechtěli. Mohlo se cokoliv pokazit a kde na to vezmeme. Odešla naštvaná a nemluvila s námi půl roku. Prý co by nám udělalo pár tisíc. Jenže nám nespadly z nebe, museli jsme na ně tvrdě pracovat.

Půjčil jí peníze bez mého vědomí

Když jsme měli s manželem poslední rok do důchodu, plánovali jsme. Co podnikneme jako první, kam pojedeme a všechno. Já začala sledovat nabídky, vybírat, kam se vydáme. Manžel šel do předčasného, abychom si společný čas užili. Vždyť jsme měli našetřeno. Přišla opět jeho sestra s tím, že jí hrozí exekuce, že ji vezmou střechu nad hlavou. Potřebovala spoustu peněz. Nechápala jsem, kde takové dluhy udělala. Prý něco ještě z manželství, pak si musela půjčit u nebankovní společnosti, když my jsme jí pomoct odmítli. Ona nesplácela a tak to rostlo. Odmítla jsem jí opět půjčit, protože by to byly všechny naše úspory. Skončilo to velkou hádkou. S manželem jsem nemluvila tři dny. Na problémy sestry se zapomnělo a plánovali jsme, co dál. Když jsem náhodou šla do banky, abych zkontrolovala finance, málem jsem omdlela. Nic tam nebylo. Ztropila jsem scénu, že se nám někdo naboural do účtu, ale když mi v bance ukázali, že to vybral před nějakou dobou můj manžel, byla jsem v šoku.

Co mám dělat?

Přiletěla jsem domů jako tajfun a začala křičet. Manžel se záhy přiznal, že peníze vybral a dal sestře, aby neskončila v exekuci. Jak mohl? Jak mohl naše celoživotní úspory hodit přímo jí? Bez mého vědomí a svolení? Roky jsem pracovala, střádala, posílala peníze tam, kde byl ten nejlepší úrok a on tohle všechno vezme a hodí nevděčné sestře. Vyčetla jsem mu vše - že jsme jeho sestru roky živily, jezdila si k nám jako do hotelu a teď jí dá peníze. Ohradil se, že prý jí je půjčil, ale kde by prodavačka dovedla splatit přes milion korun? Odstěhovala jsem se k dceři a nevím, co mám dál dělat. Důvěra je v tahu a já s takovým chlapem nechci být.