Říká se, že vztah nejvíc prověří krizové okamžiky. Když jeden z partnerů onemocní, druhý mu obvykle bývá oporou a pomáhá. Alespoň by to tak mělo být. Co když však jeden z partnerů neví, jak pomoci? Nebo dokonce nechce a nezvládá celou tu situaci? To je případ Františka, který byl nemocný a jeho žena ho neopustila. Teď je situace opačná a František neví, co dál.
Odsuzuji sám sebe, to se přiznám rovnou. Moje manželka je svatá, protože před pár lety mi lékaři diagnostikovali vážné onemocnění. Byl jsem rok doma. Po operacích mě čekaly lázně a rehabilitace. Situace v rodině nebyla lehká, protože jsme měly dvě dospívající děti. Srovnával jsem se těžko s tím, že se o mě musí žena starat a ještě mít brigádu, protože jsme byli bez mého příjmu. Všechno zvládla. Vyléčil jsem se, po roce a půl nastoupil do nové práce a začalo se blýskat na lepší časy. Teď už jsou děti z domu, máme jedno vnouče a druhé na cestě. Konečně jsme si mohli začít život užívat.
Před třemi měsíci si manželka našla bulku v prsu a asi už tušíte, co to rozjelo. Všichni by čekali, že jí budu oporou, ale já to neumím. Samotného mě to neuvěřitelně štve, protože mě žena nikdy neopustila a vyléčil jsem se tenkrát i díky ní. Jenže já takový nejsem. Vidět jí trpět, jak jí padají vlasy, chřadne, hubne, ale snaží se zůstat pozitivní, to mě mučí. Vlastně se s ní bojím mluvit, nejraději bych od všeho utekl. Nevím, co mám dělat. Naštěstí k nám chodí dcera a o manželku se stará, protože já to nedokážu. Neumím ji vzít za ruku a říct jí, že to musí zvládnout, že nás toho čeká ještě hodně společného. Nezvládám to a trápím se kvůli tomu, jaký jsem slaboch.
Neviňte se za to, že nejste ženě oporou. A to je jen Váš úhel pohledu. Možná už jen to, že Vás žena u sebe má, je tou největší pomocí. Věřte, nikdo nám nedal metodiku na řešení tak těžkých chvil. Nikdo z nás nevíme, jak budeme reagovat, dokud to plně nežijeme na vlastní kůži. Rozhodně nejste necitlivý muž, naopak, jste plný emocí a bolí Vás vidět ženu ve stavu, kdy cítíte bezmoc a bolí Vás, že se trápí. Není potřeba vyslovovat to, co Vám nejde z úst. Někdy pomůže vyslovit nahlas, jak moc chcete být oporou, ale nejde Vám to.
Vnímám teď, že by pro Vás mohlo být užitečné popovídat si s psychologem nebo terapeutem o tom, co prožíváte, sdílet ten silný příběh, ve kterém nikdo není prorokem a nikdy nevíme, co je dobře a špatně. Máme někdy představu, že v nemoci musíme pomáhat, podporovat, vlívat energii do žil, ale někdy to samotné nemocné prudí. Chtějí, ať tam jsme, ať přinášíme i jiná témata a čas od času můžeme nabídnout, že tam pro ně jsme. Pokud je to pro vás složité, řekněte si o pomoc, sdílení, pod pokličkou mlčenlivosti, nestrannosti a nehodnocení.
Teď je více než důležité opečovat vlastní energii bez které se to celé složitěji zvládá. Bez vlastní energie ji horko těžko vnášíme jinam. A věřte, jste naprosto v pořádku, i když máte pocit, že je to celé špatně. Zasáhla Vás situace, na kterou se nechceme ani v nejhorších snech připravovat. Nemoc blízkého ovlivní nás všechny a nelze reagovat dle naučeného programu, každý máme jinou míru odolnosti a citlivosti.
Koučka, terapeutka, párová poradkyně inspiruje ženy, jak zvolnit, nadechnout se a získat zpátky svou životní energii. Napomáhá ke spokojenějším vztahům. Kontakt na ní najdete na jejích stránkách Wellnesspromysl.cz.
Autorský text podle příběhu čtenáře Františka D.
