Rodiče své děti milují a jsou pro ně mnohdy nejdůležitější na světě. Umí pro ně udělat mnoho věcí a když jsou dospělé, přirozeně se poměr sil mění. Jsou to děti, které svým rodičům pomáhají a snaží se jim ulehčit, co to jde. Alespoň v některých rodinách tomu tak je. Hedvika to má trochu jinak. Vychovala dva syny a jeden z nich ji momentálně využívá. Co s tím má Hedvika udělat? Psycholog radí, jak situaci zvládnout.
Nevím, kde jsem v životě udělala chybu. Ve výchově? Byla jsem na dva syny sama, bývalý partner posílal alimenty nepravidelně a nemohla jsem se na tyto peníze spolehnout. Chodila jsem do práce, po nocích opravovala oblečení svým známým a občas si přivydělávala v kuchyni v místní restauraci. Když děti trochu povyrostly, mohla jsem si po večerech udělat kurz a našla si lepší práci. Dařilo se nám dobře. Kluky jsem se snažila vychovat nejlépe, jak jsem mohla. Starší syn vystudoval vysokou školu, našel si dobrou práci a oženil se. Mladší měl problém dodělat i tu střední.
Myslela jsem, že když synové dospěli a odešli z domova, bude konečně čas na mě. Mýlila jsem se. Starší syn se vrátil domů po nevydařeném manželství. Mladšího vyhodila přítelkyně. Oba jsem tak měla zase doma. Starší Adam si našel novou práci, přispíval mi na nájem a poctivě šetřil, aby mohl složit kauci na nájem a odstěhovat se. Nevadilo mi, že u mě bydlí, měli jsme pravidla a on je dodržoval. Mladší syn Tomáš ndepřispíval, protože neměl práci a celý den se rozvaloval u televize. Snesla jsem to rok, pak jsem mu dala jasně najevo, že si má najít práci a odstěhovat se. Pohádali jsme se a on odešel.
Nakonec si našel práci a pronájem kousek ode mě, práci a vypadalo to dobře. To jsem si myslela do chvíle, než jsem přišla z práce domů, otevřela lednici a ta zela prázdnotou. Nechápala jsem, o víkendu jsem byla na velký nákup, teď tam na mě koukala sklenice okurek. Mladší syn, který má od mého bytu klíče, přišel, vybílil mi lednici a zase odešel. Od té doby se to stalo ještě několikrát. Bohužel mi začaly po menších částkách mizet i peníze, které jsem měla v hotovosti doma. Mladší syn mě okrádá. Starší to být nemůže, ten bydlí 80 kilometrů daleko, tomu by se asi nevyplatilo přijet mi vzít nákup a pětistovku. Nevím, co si počít.
Paní Hedvika se nachází v situaci, která je nesmírně náročná, a je plně pochopitelné, že se cítí zrazena a zklamána. Není v tom sama; mnoho rodičů se potýká s podobnými výzvami. Doporučuji, aby si paní Hedvika našla vhodný čas a místo pro klidný rozhovor se svým synem, aby mu mohla vyjádřit své obavy a pocity. Měla by se vůči synovi vyjádřit jasně a otevřeně, ale zároveň zachovat respekt a pochopení. V rozhovoru by se měla pokusit stanovit jasné a konzistentní hranice. Měla by svému synovi vysvětlit, jaké chování je přijatelné a jaké nikoliv a mít na paměti, že hranice chrání její potřeby a zdraví, ne pouze řeší chování syna. Pokud to okolnosti dovolí, mohla by povzbuzovat svého syna, aby byl finančně nezávislý. To může zahrnovat pomoc při hledání stabilní práce, rozpočtování nebo finanční poradenství.
Paní Hedvika by neměla řešit tuto situaci sama. Možná by bylo prospěšné vyhledat podporu rodinného poradce nebo terapeuta, který by jí pomohl navigovat touto situací a nabídl strategie, jak zlepšit vztah se synem a řešit konflikty. Je důležité, aby pečovala o sebe a zachovávala svůj osobní prostor a finanční bezpečí. Možná bude muset zvážit praktická řešení, jako je výměna zámků, zabezpečení cenností nebo dokonce právní opatření, pokud se situace nezlepší. Je třeba si pamatovat, že i když je důležité podporovat své děti, je také nezbytné, aby paní Hedvika dbala na své vlastní potřeby a blaho. Vytváření zdravé rovnováhy mezi podporou a osobními hranicemi může být klíčem ke zlepšení její situace.
Psycholog, psychoterapeut a zakladatel portálu Terapie.cz, který zkracuje lidem cestu ke správnému psychoterapeutovi. Se svými klienty nejčastěji řeší problémy v rodině nebo vztazích, úzkosti, deprese či pocity vyhoření. Soustředí se i na existenciální problémy bezvýchodnosti a nesmyslnosti nebo překonávání obtížných životních situací.
Vice hledejte na webu www.terapie.cz, kde jsou i kontakty na terapeuty, kteří jsou připraveni podat pomocnou ruku.
Autorský text podle příběhu, který nám do redakce zaslala Hedvika K.
