Narcis nebo agresivní typ
Je možné, že přitahuju jen narcisty a agresivní typy? Přijde mi, že se na mě takoví jen a jen lepí. Netuším, co dělat. Je mi čtyřicet dva a nemám pocit, že bych potkala normálního chlapa. Fakt ne. Můj první vážnější vztah se narušil ve chvíli, kdy mi dal facku. Od té doby to byl úplně jiný chlap. Po dvou letech jsem našla odvahu odejít, chvíli to trvalo, musel přijít k tomu taky soudní zákaz, ale nakonec dal pokoj. Řekla jsem si, že už takového psychopata a narcistu, který má agresivní sklony, nechci. Za žádnou cenu. Hledala jsem dál, ale neměla štěstí. Pak se objevil princ z pohádky. Jenže jsem nevěděla, že si na prince jenom hraje..
Princ, který rozdává rány
Byl úžasný, úplný opak toho mého prvního partnera. Všechno šlo dobře. Až moc. Sestěhovali jsme se, vzali se a bylo to všechno krásné. Dvě děti docela rychle po sobě. Dařilo se nám a já jsem měla pocit, že jsem vyhrála v loterii. První problém nastal, když nás z růžového obláčku shodila Honzova výpověď v práci. Jako výše postavený manažer měl dobré jméno, ale firma krachovala a on musel jít. Dost ho to zdrtilo. Přišel ten večer opilý a na mě hulákal, že co po něm jako chci. Omluvila jsem to s tím, měl těžký den. A od té doby začalo jeho těžkých dní přibývat. Rozhodl se, že si dá měsíc volno a pak začne intenzivně hledat novou práci. Ten měsíc prakticky proseděl na pohovce nebo v hospodě s kamarády. Říkala jsem si, že je to jen krize. Vždyť přišel o práci, byla to velká rána do jeho ega. Jenže pak přišla první rána. Ta skutečná, fyzická, která mířila přímo na mě. Důvod? Jen to, že jsem ho požádala, aby vyzvedl syna ze školky. Velký problém.
Změnil se o tisíc procent
A začalo mi peklo. Nedařilo se mu najít si novou práci a byl z toho frustrovaný a vzteklý. A vybíjel si to na mě. Pil hodně. A hned pak byl agresivní a vzteklý. Nešel pro ránu daleko. Další den se omlouval. Po čase už omluvy přestaly. A zbyly jen facky, rány a kopance. Nevím, co mě drželo s ním být. Každopádně do tří let od první facky následoval rozvod, svěření dětí do mojí péče. Řekla jsem si, že už nikdy. Žádný chlap. Našel si mě sám, dvořil se mi, byl milý, hodný. Zase jsem naletěla. Tentokrát jsem to však utnula ihned, když na mě zařval na ulici, že jsem blbá kráva, když jsem něco neudělala tak, jak chtěl. Je mi přes čtyřicet a mám pocit, že přitahuju jen tyhle agresivní typy a narcisty. Proč to tak je? Copak nemám štěstí na normální život a lásku? Chci tak moc, když chci slušného chlapa, který bude milý a nebude mě mlátit a nadávat mi?