“Matko, nestarala ses o mě a teď chceš mé peníze,” nechápe Romana
Pocit bezpečí a klidu nám od narození dávají především rodiče. Je to první opravdové mezilidské pouto, je to bezpodmínečná láska, snaha ochránit dítě před vším, co ho může potkat. Ne každý však má idylické dětství a rodinu, která o něj pečuje a kde se cítí malý človíček v bezpečí a všemi milován. Někdy je to těžké, rodiče se hádají, mají problémy, svalují vinu jeden na druhého. A jindy kazí bezstarostné dětství alkohol.
Do redakce nám napsala paní Romana. Její dětství nebylo vůbec idylické a klidné. Máma se o ni nestarala. Nikdy. Místo dcery si hleděla lahve s alkoholem. Nyní chce, aby jí její dcera dávala peníze a zajímala se o ni. Přirozeně to paní Romana nechce a svou frustraci se rozhodla přetavit do dopisu
Matko,
Celý život ses o mě nestarala a teď požaduješ mou pozornost a peníze? Ani náhodou! Vychovala jsem se sama. Tys raději chodila za svými kumpány, které sis tahala domů, neustále to u nás smrdělo cigaretami, chlastem a potem těch tvých “kamarádů”. Neměla jsem kvůli tobě šťastné dětství. Dospěla jsem v deseti letech, chodila vracet lahve od piva, abych měla na rohlíky a salám k večeři. Nakupovala jsem, učila se hospodařit a tajně ti brala peníze, abych si za ně koupila jídlo. Měla jsem hlad a tys mě odbyla, že nemáš čas!
Ve škole to tušili
Byla jsem vděčný strávník školní jídelny, kam mi na obědy přispívali ze sociálky. Nechtěla jsem, ať je víkend, protože to znamenalo postarat se o oběd. Jedla jsem polévky z pytlíků, chleba se sýrem nebo suché housky. Podle toho, kolik jsem našla lahví od piva. Ve škole to museli vědět nebo tušit, protože na ty soucitné pohledy nezapomenu. Nosila jsem oblečení po druhých, které mi ještě musely dát spolužačky ve škole nebo jejich rodiče. Nezajímalo tě, co je se mnou. Po základní škole jsem šla rovnou na školu s internátem. Byla jsi proti, ale když jsem ti pohrozila, že všem řeknu, že kradeš a mám o tom důkazy, sklaplo ti. Odešla jsem, našla si brigádu a domů nepáchla následující čtyři roky.
Vystudováno s červeným diplomem
Opravdu jsem se ve škole snažila. Pro mnohé jsem byla jen odporná šprtka, ale nechtěla jsem dopadnout jako ty. Vystudovala jsem vysokou školu, pracovala, založila vlastní podnik a dařilo se mi. Vdala jsem se, mám dvě děti a za pomoci terapií se snažím vyrovnat se s dětstvím, které jsi mi připravila. Žila jsem spokojeně, bez tvé přítomnosti, daleko od rodného města. Nejezdila jsem za tebou, protože proč? Moje děti nemusí vidět, že je jejich babička vypitá troska.
Chceš mou pozornost
Nedávno jsi mě kontaktovala a chtěla sejít. Odmítla jsem. Nestojím o to, abys mi vstoupila do života. Je mi mnohem lépe bez tebe. Mnohem. Nevzdala ses a požaduješ kontakt a pozornost. Opravdu? Opravdu chceš mou pozornost? A zájem? Ty, která ses o své dítě nestarala? Ty, která jsi mě odstranila a roky ses chovala, že dítě nemáš? Neživila mě, nepečovala o mě. Mohla jsem klidně skončit jako ty. Vypitá troska, která v životě má jen chlast a chlapy. Díky Bohu, že jsem jiná!
Chceš mé peníze
Prokouknout tě netrvalo dlouho. Prozradila ses sama. Chceš mé peníze. Chceš to, co jsem sama a bez pomoci vybudovala. Chceš to, co bys mohla propít a utratit se svými kumpány. A já ti garantuji, že se to nestane! Nikdy! Nikdy nedovolím abys mé těžce vydřené peníze shrábla a využívala mě! Nebudu se o tebe starat, financovat tvůj chlast! To ani v tom nejhorším snu! Tak, jako ty ses o mě nestarala, tak se nebudu starat já o tebe! Nechci se mstít, ale pocit, že financuji to, co mi ukradlo dětství a dospívání, to, co mě často nutilo mít hlad, bych nezvládla.
Sbohem mámo, kterou jsi nikdy nebyla. Pevně doufám, že už tě v životě neuvidím.
Romana
Jak se podle vás zachovala paní Romana? Měla svou mámu podpořit a dávat jí peníze? Nebo udělala správný krok? Přečíst si můžete také příběh paní Kamily, která si s sebou nese velmi těžké tajemství.