Úplně tomu zabránit nemůžete, ale trochu ano. Záleží totiž na vás, jestli druhé ke lži vlastně nenutíte. Upravíte-li své chování podle našich doporučení, množství lhářů ve vašem okolí podstatně klesne!
Na konstruktivní a dobře míněnou kritiku nereagujte uražením, protiútokem či hysterií. Pokud to děláte, nedivte se, že vám ostatní raději na všechno kývnou a vše pochválí (k vaší velké škodě) a o jejich skutečném mínění se nic nedozvíte. Navíc se tak zbavujete možnosti rozpoznat, kdy vás někdo chce pochválit upřímně.
Jestliže se kamarádka sama nerozpovídá o svých problémech, netahejte to z ní. Třeba se nechce přiznat, že se její partner topí v dluzích nebo moc pije. Netlačte ji k tomu, aby vám vykládala pravý opak skutečnosti. A nenaléhejte ani tehdy, když vám například zase váš partner na nějakou otázku („kde jsi byl tak dlouho?“) odpoví vyhýbavě. Patrně ví, že by se vám pravdivá odpověď nelíbila, a nepravdivou vám předkládat nechce. Tak ho k tomu nenuťte!
Budete-li se partnerovi tajně hrabat v mobilu a najdete tam zamilovanou esemesku nikoli od vás, je to už samo o sobě hanba, kterou se navíc zbytečně zraňujete. Ale jestli své trapné akci nasadíte korunu tím, že ji nesmlčíte a budete se ho vyptávat, patrně vám zalže (a nádavkem vámi začne opovrhovat).
A ještě upozornění. Lhaní se trochu podobá infekci. V prostředí, kde je na denním pořádku, dokonce se považuje za správný prostředek vedoucí k úspěchu, jen kvete. Naopak se mu nedaří tam, kde se oceňuje pravdomluvnost (a vůbec poctivost). Určitou část populace tvoří ti, z nichž se lháři nikdy nestanou. Na druhé straně spektra je skupina lidí, kterým se lež nepříčí a budou ji zkoušet uplatnit kdekoli. Mezi těmito dvěma „ostrovy“ je však „moře“ – největší část lidstva, která se nechá ovlivnit převládající morálkou prostředí. Naše „teď a tady“ bohužel přeje spíš lhaní – je však výhradně na vás, jestli se necháte nakazit, nebo infekci odoláte.
