Přejít k hlavnímu obsahu

“Ségra, o tátu se budeš starat ty, já to nedám,” píše své sestře Tony

Ačkoliv to není vaše povinnost, většinou se očekává, že se dokážete postarat o své rodiče ve chvíli, když oni už nebudou moct. Jenže ne každý to zvládne a ne všichni jsou k tomu stvořeni. Každý z rodičů může potřebovat jinou péči, která zabírá spoustu času i úsilí. Ve spojení s prací a péčí o rodinu to však nemusí vždy být uskutečnitelné. Jak tedy vybalancovat takovou situaci a zařídit, aby byli všichni spokojení?

Antonín, který si nechává říkat Tony byl odmalička miláček obou rodičů. Jako mladší ze sourozenců byl ten, kterému všechno procházelo. Podle svých slov neměl v životě úplně štěstí, v práci ho nikdy nepochopili a nechtěli. Jeho rodiče mu vždy pomáhali, jak se jen dalo. Dětem se ale člověk často nezavděčí, a tak Tony své sestře píše a dává jasně najevo, že on se o svého otce starat rozhodně nebude.

Ségra,

o tátu se budeš starat ty, já to prostě nedám. No a co, že ses starala o máti, jak mi furt předhazuješ, máš aspoň praxi, ne? Co já budu dělat se starým tátou, který ani nebude vědět, který je den? Jsem mladý, chci žít, a když jsem se konečně zbavit koule na noze a alimentů, budu žít tak, jak chci. Všechno, co si vydělám bude moje. Žádná ženská mě už nebude komandovat, to by tak hrálo.

Mohlo by se vám líbit

Bára (35 let): Mami promiň, ale starat se o tebe nebudu, není to moje povinnost

Rodiče se o své děti starají už odmalička a často jim podřizují svůj život, protože je to podle nich tak správně. Pečují o ně a tak nějak se ve společnosti čeká, že až děti dospějí, postarají se na oplátku o své slábnoucí rodiče. Spousta dětí to tak dělá, platí domovy důchodců nebo si rodiče vezmou k sobě. Jsou však tací, kteří na to mají jiný názor. Nevidí důvod, proč se o rodiče starat. Není to přece jejich povinnost.
svetzeny.cz

Otec zapomíná

Táta už zapomíná a tvrdíš, že to je stařecká demence, která u něho byla zjištěna doktory. Vozíš ho roky po doktorech, jezdíš za ním častěji než já, tak to budeš dělat, dokud bude potřeba. Já na to nemám, aby se mě desetkrát denně ptal, co je dneska za den a kde je? Nejsem ve starobinci. Muselo by mi z toho přeskočit a to já rozhodně nedovolím. Nejdřív jsem musel obětovat život děckám a manželce a teď tátovi, který stárne? Měl si šetřit na pečovatelku nebo domov důchodců, jeho problém.

Starala ses o máti

Vždyť ses starala o máti, když měla rakovinu, tak už víš, jak na to. Táta nemá rakovinu, budeš to mít jednodušší. Navíc, máš velký barák, chlapa ve vatě, máte firmu, nemusíš chodit do práce jako obyčejní smrtelníci, takže se aspoň nebudeš nudit. Děcka už máš velká, tak co. Já musím makat, abych si mohl zaplatit nájem a všechno. Ty si to navíc můžeš dovolit. Jsi starší, ženská, takže prostě to budeš ty. Já se o něho rozhodně starat nebudu, pokud na to jen pomýšlíš, tak na to zapomeň. Nejsem ničí chůva ani ošetřovatel. Nebo ho dej do důchoďáku a plať mu to, ty na to přece máš, nijak ti to neublíží dát pár tisíc za nemocného tátu. 

Takže se o něho staráš ty, já ani náhodou.

Tony

Mohlo by se vám líbit

Tereza (37 let): Promiň brácho, ale musíš si najít pečovatelku, chci zpět svůj život

Rodina si umí pomoci, když je potřeba. Pomůžete sourozenci, rodičům nebo blízkým například se stěhováním, v těžké životní situaci anebo ve chvíli, kdy vás potřebují. Když se stanou věci, které bohužel nelze nijak změnit a jsou trvalé, je nutné přemýšlet, zda tím, že druhému pomůžete, neubližujete také sobě. Aby druhý mohl v rámci možností žít, nemůžete vy sami obětovat svůj život.
svetzeny.cz

Pan Tony má ve svém stanovisku jasno. Nebude pečovat o svého tátu. Navíc píše své sestře, že se o něj má postarat ona sama. Rozhodl se správně? Jak vidíte celou situaci vy? Přečtěte si také dopis paní Jitky, která píše svému manželovi, že se o jeho matku starat nebude.

Zdroj článku
Doporučená videa z partnerského webu z Lifee.cz: