Výchova dítěte bývá pro řadu rodičů oříšek, každé dítě je unikát, stejně tak každý rodič uznává jiný typ výchovy. Existují však tři obecně platné věty, které byste nikdy neměli říkat svým synům. Svými slovy totiž kolikrát můžete ublížit více než svými činy, a dítěti tak zničit sebevědomí a potlačit jeho schopnost prožívat emoce naplno.
„Přece nebudeš plakat kvůli takové hlouposti. Pochlap se, jsi přece velký kluk!“ Zaznívá od vás často podobná věta? Víme, že ji říkáte s dobrým úmyslem, ale nevědomky tak synovi podsouváte své stereotypní očekávání. Pláč se bohužel ještě dost často bere u kluků jako slabost, přitom je naprosto přirozenou součástí života. Navíc se řada psychoterapeutů shoduje, že pláč je schopen uvolnit emocionální napětí, přináší úlevu, zklidnění a dává průchod emocím, které by jinak člověk dusil v sobě.
Navíc to ve vašem synovi vzbuje pocit, že přehlížíte jeho problémy a nejste mu skutečnou oporou. Do budoucna se může bát svěřit se vám se svými problémy a raději je před vámi bude tajit. Pokud chcete pro svého syna být skutečným „parťákem“, tak namísto toho, abyste ho jako rodiče odbyli jednou větou, raději s ním vše prodiskutujte a navrhněte řešení. Důležité je také synovi ukázat, že se za své slzy nemusí stydět. Váš syn musí nabýt pocitu, že mluvit o svých emocích je v pořádku.
„Opět mi volala tvoje třídní učitelka a říkala, že jsi zlobil a vyrušoval při hodině! To nemůžeš být chvíli hodný, jako třeba Anička od sousedů? Já se z tebe jednou zblázním!“ Poznáváte se v tomto lamentování? Takový proslov ať už od vás, nebo od pedagoga může vést u vašeho syna ke snížení sebeúcty a také vyústit až v odpor k učení a odradit dítě od dalšího studia. Píše to ve své knize Ochrana emocionálního života chlapců doktor Michael Thompson. Upozorňuje, že stále ještě nebylo pochopeno, že chlapci to mají ve škole mnohem těžší než děvčata. Jednak jsou impulzivnější, také jim dělá mnohem větší problém v klidu sedět a soustředit se na výklad.
Dle Thompsona by k lepšímu soustředění chlapců pomohlo více kratších přestávek v průběhu vyučování, ale na to zatím školy nejsou připravené. Odborník radí, abyste se namísto výčitek zaměřili na pozitivní motivaci. Je důležité syna za jeho úspěchy ve škole ocenit vždy nějakou malou pozorností. Mnohdy stačí slova chvály. A opět je klíčem vysvětlování, promluvte si se synem o tom, jak důležitou roli hraje škola v jeho budoucím životě a snažte se mu ukázat, že i učení může být zábava. S paní učitelkou si promluvte o tom, jak dítě více v hodinách zapojit a zaměstnat.
„Co jsem ti říkala, o tom lezení na stromy? Okamžitě slez dolů, ale fofrem! Spadneš, zraníš se a pak budeme muset do nemocnice. Tohle už nikdy nedělej.“ Také patříte k přehnaně ochranitelským rodičům a podobné věty slyší váš syn často? Je přirozené, že chcete svoje dítě chránit před nástrahami vnějšího světa, ale někdy to může být až na škodu. Váš syn by úplně mohl přijít o chuť pouštět se do nových dobrodružství a objevovat svět. Vždy je samozřejmě na místě zvážit, jak velké riziko pro dítě daná aktivita znamená. Ale obecně se dá říct, že byste vašeho syna měli podporovat ve zkoušení různých aktivit. Dodá mu to sebevědomí a do budoucna se nebude ostýchat představit své projekty a přijít s originálními nápady. Navíc si při objevování krás světa může najít svou životní vášeň, o to byste ho svým přehnaným ochranitelským pudem mohli připravit
