Laskavost není ani hloupost, ani nemoc, je to ctnost, kterou bychom si měli nejen teď, v době adventu, pěstovat. Kvůli sobě, kvůli jiným, kvůli celému světu. Vyplatí se to.
Ano, je to tak. Je to dokonce vědecky podloženo mnoha výzkumy. Laskavost k druhým činí nás samotné šťastnějšími a zdravějšími. Trendem posledních let sice byl individualismus a sebeprosazení, někdy i bez ohledu na ostatní, ale pomalu se přichází na to, že to prostě nefunguje. Nežijeme totiž na pustém ostrově, jsme obklopeni lidmi a kontakty s nimi jsou pro nás mimořádně důležité. Samozřejmě za předpokladu, že kolem sebe nemetáme hromy blesky, ale umíme se na své okolí usmát a podat pomocnou ruku, když je to potřeba. Ne tehdy, když se někdo další dívá nebo když se to od nás tak nějak automaticky očekává. Jednou ze základních podmínek laskavosti je, že za to nic nečekáme.
Nestrčit starého otce do domova důchodců, abyste mohli pronajmout jeho byt, to se tak nějak v naší společnosti očekává. Stejně jako se očekává, že třeba muž neopustí svoji těžce nemocnou manželku nebo žena přechodu nepodrazíme nohy mladíkovi s berlemi. Bylo by to neslušné, rozumějte nemorální. A právě to je ta hranice, která dělí morálku od laskavosti. Laskavost je totiž víc než morálka, která je navíc v každé zemi či kultuře jiná. A jak řekl profesor Pafko, morálně se často chováme jen proto, aby nás ostatní neodsoudili. Ale laskavě se chováme, když ani nemusíme.
Převedli jste přes ulici starou babičku, usmáli se na smutnou kolegyni a nabídli jí jablko nebo jste příteli v nouzi půjčili peníze, pohlídali dítě či uvařili polévku? Jestli jste už někdy něco pro druhého udělali jen tak, aniž byste za to oplátkou něco očekávali, tak si vzpomeňte, jak vám při tom bylo. Skvěle, že? Je to totiž až banálně jednoduché. Činit druhé šťastnými dělá i nás samotné šťastné. Sonja Lyubomirsky, autorka knihy The How of Happiness: A New Approach to Getting the Life You Want (Jak na štěstí: Nový přístup k nalezení života, jaký si přejete), během svého výzkumu zjistila zajímavou věc. Lidé, kteří po dobu šesti týdnů každý den vykonali pět laskavých skutků, se v závěru cítili výrazně šťastnější než předtím a tento pocit u nich přetrval ještě dlouho. Z jiné studie zase vyplynulo, že právě tyto pocity spokojenosti zlepšují naši fyzickou kondici, a dokonce zlepšují kognitivní schopnosti mozku. Díky tomu si více pamatujeme a lépe se učíme.
Laskavostí pochopitelně také tvoříme své okolí a vztahy kolem nás. Když dokážeme být hodní tím správným způsobem, kromě toho, že okamžitě změníme svět kolem k lepšímu a zlepšíme si i svou náladu, a tím pádem i své zdraví, navíc si vytvoříme i něco jako penzijní připojištění. Budování dobrých vztahů v průběhu života totiž dává šanci, že na jeho konci nezůstaneme sami a budeme se mít o koho opřít. Benefity v podobě dobrého pocitu a všeho, co s ním souvisí, ovšem načerpáme už mnohem dříve.
Přesně tak se jmenuje populárně-naučná publikace Stefana Einhorna. pokud jste se právě pousmáli, tak vězte, že být hodný není jen tak a je to skutečně svým způsobem umění, jehož gró spočívá mimo jiné v tom, nalézt správnou míru pomoci. Tak, abychom se druhým nevnucovali a vlastně je svou pomocí spíš neobtěžovali (tady stačí vědět, že „ne“ znamená prostě „ne“), a také abychom sami sebe nezničili. Jestliže nevíte, jak přesně si výše uvedené vyložit, držte se prozatím formulky: Snažte se učinit šťastným každého, a to včetně sebe samého.
Vyhledávání a oceňování obyčejných lidí, kteří dělají pro druhé neobyčejné věci, se už dva roky věnuje Nadace Karla Janečka. Prostřednictvím webu laskavost.cz sbírají nominace na dobrosrdečné, a přesto skromné osobnosti, které nebývají v médiích, a proto se o nich moc neví. Jak je vidět, když se chce, laskavě to jde. Nemusíte zrovna stavět školy nebo vychovávat sirotky na Srí Lance. Sami rozhodněte, co zvládnete, a co už ne. A nezapomeňte, laskavost je infekční, tak ji pošlete dál…
