„Krvavá hraběnka” Alžběta Báthoryová
Pověsti o uherské hraběnce z přelomu 16. a 17. století fascinovaly tolik lidí, že o ní bylo napsáno několik knih a její příběh byl několikrát zfilmován. Mnohokrát ji příběhy spíše očisťovaly, avšak historici se shodují v tom, že byla šlechtična opravdu chladnokrevnou vražedkyní. Bylo veřejným tajemstvím, že si libovala v surovém mučení mladých dívek. Některé mučení podlehly, jiné zabila. Mezi její oblíbené praktiky patřilo třeba sešívání rtů jehlou a nití, bičování kopřivami, pálení rozpáleným železem, polévání studenou vodou na mrazu, nebo píchání jehel pod nehty. Některé legendy praví, že se s oblibou koupala v krvi mrtvých dívek. O jejím řádění vědělo služebnictvo, z nějž jí někteří pomáhali, a dokonce i její manžel. Ačkoliv byla přímo přistižena při činu, před soudem nikdy nestála. Byla pouze zavřená v domácím vězení, kde i zemřela.
„Anděl smrti" Josef Mengele
Německý důstojník SS a lékař za druhé světové války, mnohdy přezdíván jako „anděl smrti”. Liboval si v mučení lidí, které maskoval jako vědecké pokusy. Morbidní a sadistické experimenty na vězních praktikoval především v koncentračním táboře Osvětim a později v táboře Gross-Rosen. Mezi některé jeho experimenty se řadil například pokus o to uměle spojit dvojčata sešitím jejich tepen, což skončilo zanícením rukou obou obětí a následnou smrtí. Dále třeba nořil své oběti do vařící vody, aby zjistil, při jaké teplotě tělo zemře. Jeho nechutným zvěrstvům neunikli ani novorozenci. Těm hned po narození nedával jídlo ani pití aby zjistil, jak dlouho vydrží. Neštítil se ani pitev, které velmi často prováděl bez jakéhokoliv umrtvení. Často také lidem vyjímal orgány a pozoroval, jak bez nich dokáží fungovat. Po skončení války a prohře Německa se mu podařilo několik dlouhých let utíkat před spravedlností. Zemřel v Brazílii až ve svých 67 letech na infarkt. Za své odporné činy tak nikdy nepykal.