Hrůzy holocaustu se neodehrávaly jen v okolních zemích, jako je Polsko, Německo, Rakousko či Maďarsko. Sympatizanti s nacistickými ideály se našli například i v Lotyšsku, kde ještě před druhou světovou válkou vzkvétala židovská komunita. Ta však byla téměř vyvražděna a velký podíl na smrti desítek tisíc židů měl i Herberts Cukrus přezdívaný Kat z Rigy.
Herberts Cukurs se narodil 17. května 1900 v lotyšské Liepaje do rodiny zámečníka. Jeho otec vlastnil dílnu, kde se mladý Herberts zdokonaloval v oblasti mechaniky. V mládí se Cukurs významně zapojoval do boje o nezávislost Lotyšska a zastával vyhraněné nacionalistické názory. V roce 1919 vstoupil do lotyšského letectva, ale jeho vojenská kariéra byla o rok později přerušena, když byl v hodnosti nadporučíka propuštěn pro zapojení do teroristických aktivit.
Tím však Cukursova vášeň pro letectví neskončila. V tom samém roce začal sám konstruovat letadla. Dokonce navrhl a postavil kluzák a tři letadla. V srpnu 1933 podnikl odvážný let do Gambie a v následujícím roce se vrátil do Lotyšska, kde byl oslavován jako národní hrdina. Jeho sláva ještě vzrostla, když vydal knižně svůj deník Můj let do Gambie, kde ukázal své spisovatelské kvality. V roce 1937 podnikl let do Asie a navštívil také Palestinu, Tel Aviv i Jeruzalém. O svých zážitcích často diskutoval s příslušníky židovské komunity v kavárnách v Rize.
Během druhé světové války byl Cukurs povolán do Moskvy, kde se ho Sověti snažili naverbovat pro jeho odborné znalosti v oblasti letectví. Když ale nacistické Německo napadlo Sovětský svaz, změnil se osud mnoha komunit pod sovětskou kontrolou včetně lotyšských Židů. Do té doby byla tato komunita velmi bohatá, živá a ovlivňovala mnohé aspekty země. Už sovětská okupace však tuto komunitu utlumila, její majetek znárodnila a řadu významných Židů vyhnala ze země.
Cukurs se s příchodem Němců stal zástupcem velitele nově zformované lotyšské kolaborantské policejní jednotky. Tato jednotka sehrála významnou roli během holocaustu a byla odpovědná za smrt desítek tisíc nevinných Židů. Cukurs se významně podílel na mnohých brutálních činech páchaných proti židovskému obyvatelstvu. Podle očitých svědků mimo jiné fungoval při ničení synagog, kdy židovské obyvatele Rigy vyhnal z jejich domovů, nahnal je do synagogy a tu nechal zapálit a lidi uvnitř nechal upálit zaživa. Kdo se pokusil z požáru uniknout oknem, toho Cukurs zastřelil.
Účastnil se také masakru v Rumbule, který byl jednou z nejbrutálnějších epizod lotyšského holocaustu. V rámci tohoto masakru se muselo shromáždit kolem 25 tisíc obyvatel rižského židovského ghetta a pochodovat několik kilometrů do rumbulského lesa, kde byli systematicky vražděni. Byl to právě Cukurs, který vydával rozkazy, střílel slabší jedince, kteří nezvládali pochod smrti a podle očitých svědků vytrhával kojence z náručí jejich matek a střílel je. Za to si vysloužil přezdívku Kat z Rigy.
Když v roce 1944 sovětská armáda osvobodila Lotyšsko, Cukursovi se podařilo s ustupující německou armádou utéct do Německa a odtud prostřednictvím krysích stezek a falešných dokladů až do Brazílie, kam zmizela většina hledaných nacistů. Tehdejší brazilský režim sympatizující s fašismem nacisty bez problémů přijímal a nechal je volně v zemi fungovat. Cukurs se ani nenamáhal změnit identitu a vystupoval v Brazílii pod svým jménem.
Dokonce vyhledával místní Židy, aby získal kontakty, a lživě jim tvrdil, jak za války v Evropě Židy zachraňoval. V Sao Paulu Cukurs rozjel vlastní společnost nabízející vyhlídkové lety, brzy se kolem něho ale začala utahovat smyčka. Jeho brutální činy za války vyšly najevo, ale ačkoliv jeho hlavu požadovalo Německo, Sovětský svaz i židovská obec v Riu de Janeiru, brazilská vláda se k jeho vydání postavila odmítavě.
Osud Kata z Rigy nakonec vzala do rukou izraelská zpravodajská služba Mosad, která ho ve spolupráci s lovcem nacistů Simona Wiesenthala vypátrala. Agent Mosadu převlečený za bohatého rakouského obchodníka se s ním spřátelil a nalákal jej na společné podnikání. Později ho vylákal kvůli obchodu do Uruguaye, protože v Brazílii by agentům Mosadu za jeho zabití hrozil trest smrti. Když byl Herberts Cukrus v jednom malém uruguayském domku zadržen, vytrvale se bránil, a jelikož byl ozbrojen, nezbývalo agentům, než ho 23. února 1965 ve věku čtyřiašedesáti let na místě zabít. Jeho prosby o milost nebyly vyslyšeny. Když bylo nalezeno tělo, našel se u něj také vzkaz agentů Mosadu, v němž stálo: „Obviněný byl popraven těmi, kteří nemohou nikdy zapomenout.“
www.reflex.cz, www.epochaplus.cz, www.timesofisrael.com
