Lovec nacistů Bohuslav Ečer: Účastnil se Norimberského procesu, později bránil Miladu Horákovou. StB ho přišla zatknout

Narodil se 31. července 1893 do velmi chudé rodiny pracovníka u dráhy. Ačkoliv během jeho dětství a dospívání rozhodně neměli peněz nazbyt, podařilo se Bohuslavu Ečerovi vystudovat gymnázium v Kroměříži a vydal se do Vídně, kde se rozhodl pro studium práv. V roce 1915 byl však povolán do armády a vysokou školu tak nemohl dokončit. Podařilo se mu to až po válce na Karlově univerzitě v Praze, odkud odešel do Brna. Zde si založil vlastní advokátní praxi zaměřenou na trestní právo a také se oženil a založil rodinu.

Hrozba komunismu i nacismu

Krátce se ocitl také ve funkci brněnského městského zastupitele za Komunistickou stranu Československa, příčila se mu ale postupná bolševizace i tlak sovětského vedení, takže byl kvůli neustálému odporu ze strany vyloučen. V té době už nad Evropou visela hrozba německého nacismu, kterou Ečer správně vypozoroval a snažil se před ní varovat. Bohužel tím na sebe především přilákal pozornost gestapa, a tak se i se svojí rodinou ocitl v ohrožení.

Po okupaci Československa se spolu s manželkou a dvěma dcerami rozhodl pro emigraci a přes Záhřeb a Bělehrad doputoval až do Paříže. Ani tady nezůstal nečinný, účastnil se činnosti Československého národního výboru a po dalším útěku do Velké Británie se stal zaměstnancem ministerstva zahraničních věcí československé exilové vlády. Jeho hlavním posláním bylo mezinárodní trestní právo, válečné právo a válečné zločiny, a proto se zde také stal členem komise London International Assembly pro válečné zločiny, kde prosadil označení NSDAP, SA, SS a gestapa za zločinecké organizace.

Lovec nacistů

Po válce se Ečer aktivně podílel na tom, aby se nacistům dostalo spravedlivých trestů. Byl vedoucím československého vyšetřovacího týmu a významně se podílel na vzniku Mezinárodního vojenského tribunálu pro potrestání válečných zločinců, který po válce zasedl v Norimberku a kterého se Bohuslav Ečer účastnil jako předseda československé delegace. Byl to právě on, komu se podařilo dopadnout německého státního ministra pro Protektorát Čechy a Morava Karla Hermanna Franka, jenž byl zodpovědný mimo jiné za vyhlazení Lidic a Ležáků. Ečer jej vyslýchal jako první a hned na začátku mu sdělil dnes již legendární větu: „Nepoužil jsem a nepoužiji vašich metod. Těch se bát nemusíte. Nejsme Němci, nemstíme se. Budeme jen trestat.“

Své zážitky z celého tohoto období popsal v populárně naučných knihách Norimberský soud, Jak jsem je stíhal, Právo v boji s nacismem a Poučení norimberského soudu pro Slovany. Po skončení norimberského procesu působil v Haagu jako soudce Mezinárodního soudního dvora, později se však vrátil do České republiky. Hned v roce 1948 se stal nejprve docentem a poté profesorem mezinárodního práva trestního na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.

Pod drobnohledem StB

Ačkoliv měl Ečer na kontě mnoho záslužných činů, stal se po válce trnem v oku komunistům. Nebylo se čemu divit, vrátil se aktivně do politiky a patřil mezi ty, kteří očekávali, že pád komunismu přijde brzy. Sociální demokraté navíc měli v plánu dosadit Ečera na post předsedy vlády. Stále ještě byl profesorem na Právnické fakultě Masarykovy univerzity, ta však byla v roce 1950 zrušena a Ečer tím přišel o místo.

StB měla na Ečera spadeno také proto, že se veřejně postavil na stranu Milady Horákové, která byla ve vykonstruovaném politickém monstrprocesu v roce 1950 odsouzena k trestu smrti. StB Ečera dlouhodobě pronásledovala a odposlouchávala, až konečně našla důvod, proč ho zatknout. Přišli ale pozdě, Ečer již byl po smrti. Tu údajně způsobila právě zpráva, že se StB chystá k jeho zatčení, a Ečer z rozrušení prodělal infarkt, který se mu stal osudným. Jeho manželka Ludmila unikla následkům tím, že se nechala zavřít do psychiatrické léčebny, dcera Jana bohužel byla na dvanáct let zatčena, propuštěna však byla v roce 1960 při amnestii. V roce 2019 Bohuslavu Ečerovi prezident Miloš Zeman propůjčil in memoriam Řád Bílého lva vojenské skupiny I. třídy.

Zajímají vás osudy zajímavých lidí, kteří se zapsali do dějin? Přečtěte si o Adolfu Eichmannovi, který se do dějin zapsal velmi nechvalně.