Nepatřila k prvním dámám, které by zapadly ve stínu manžela. Olga Havlová (†62) sice nesnášela veškeré oficiality, jež byly s funkcí manželky hlavy státu spojeny, ale nikdo to na ní nepoznal. Byla vždy šarmantní, empatická a neměla problém si s kýmkoliv popovídat. Pro Václava Havla (†75) byla velkou oporou, přestože jejich svazek měl pár trhlin. Byla svá, upřímná, na nic si nehrála a lidé ji milovali.
Vyrůstala v chudých poměrech, ale maminka se starala o to, aby její děti získaly lásku k umění, často je brávala do divadla. Olga si herectví oblíbila a byla nadšenou členkou ochotnického divadla. Velmi ráda četla a psaní jí také nedělalo problém. Na dráhu herečky se však nevydala.
Po ukončení měšťanské školy nastoupila do učení v Baťově továrně. Zde se Olze stalo vážné zranění, které ji připravilo o čtyři prsty na ruce. Pokud to však člověk nevěděl, nevšiml si toho. Havlová to zvládala velmi dobře maskovat - nosila rukavice, šátek přehozený přes ruku či měla levou ruku vloženou do pravé. Mnoho přátel si zmrzačené končetiny všimlo až po mnoha letech. Rozhodně Olga nebrala zranění jako nějaký handicap a dále se věnovala civilní práci a ochotnickému souboru. Velmi ráda také navštěvovala literární kavárnu, kde poznala svého osudového muže.
Několik týdnů se Olga potkávala na kafíčku ve Slavii s Václavem, jenž stejně jako ona tíhl k divadlu. Mladík byl kupodivu velmi stydlivý a nevěděl, jak by o tři roky starší dívce řekl, že by s ní chtěl chodit. Nakonec jí napsal dopis, kde se vyznal ze svých citů. „Ona mi rovněž dopisem odpověděla, že nabídku přijímá,“ prozradil kdysi Havel, pro něhož byla Olga jakousi kotvou, jež ho vždy držela při zemi. Po osmi letech se konala svatba. Manželství bylo zpočátku šťastné, žena byla první kritičkou Václavových dramatických her. Jedinou skvrnou na dokonalém vztahu byla nemožnost mít děti.
Po srpnových událostech roku 1968 se manželé přestěhovali na Hrádeček, milovanou chalupu, kde nejraději trávili čas. Bohužel klid tu moc neměli, Havel byl neustále hlídán příslušníky StB, kteří legitimovali kohokoliv, kdo za nimi přijel na návštěvu - umělci, disidenti atd. Václav nakonec skončil za mřížemi a své ženě psal pravidelně dopisy. Nevyznával v nich ovšem lásku. Úkoloval ji, kde co má zařídit, co na chalupě opravit, nebo koho přivítat. Olga dávala rozhovory zahraničním novinářům a pokračovala ve vydávání nezávislé literatury Edice Expedice. Ač by se tak sama nikdy nenazvala, stala se Havlová první dámou českého disidentu. Korespondence mezi manžely pak vyšla jako jedna z nejznámějších Havlových knih s názvem Dopisy Olze.
Přesto, že partnerství Václava a Olgy bylo plné podpory a obdivu k tomu druhému, nevěry měly v manželství místo. Havel se ženě se svými bokovkami upřímně svěřoval, ale rozhodně neočekával, že by mu Olga mohla udělat to samé. Když byl Václav ve vězení, našla si Havlová o dvacet let mladšího důvěrníka. Byl jím herec Jan Kašpar. Olga se přiznala a manžel nemohl její ‚‚zradu” dlouho rozdýchat. Rozvod ani jeden nechtěl, takže se domluvili, že v manželství zůstanou, ale soukromý život povede každý sám za sebe.
Bok po boku tak zvládli Havlovu kandidaturu na polistopadového prezidenta, i když zpočátku o tom nechtěla Olga ani slyšet. „Vašek chodí s přáteli tady za roh do Rybárny. Copak si myslíte, že by tam mohl chodit jako prezident? Jak by to vypadalo? To já bych se s ním snad rozvedla,“ reagovala upřímně Havlová na slova Michaela Kocába, jenž jejího muže přemlouval, aby se stal hlavou státu. Nakonec to tak opravdu dopadlo a Olga se stala nejoblíbenější první dámou všech dob. Vždy empatická a přátelská žena s lehkostí přijímala prezidenty a krále dalších zemí. ‚‚Měla to nějak přirozeně v sobě. Jakmile Olga přerušila svou protokolární roli, ihned se převlékla do sepraných džín a trička, vydrhla podlahu, uvařila polévku, okopala zahrádku na Hrádečku či vyrazila s košíkem na houby,” popsal Vladimír Hanzel, Havlův tajemník v publikaci Kapka vody pro strom lásky.
Rázná a občas prý trochu hubatá dáma neměla problém posedět se známými osobnostmi jen tak na pivu a povídat si o čemkoliv. Stejně tak to bylo v případě světové kapely Rolling Stones. ‚‚Seděla mezi Mickem Jaggerem a Keithem Richardsem a docela mezi ně zapadla, jako by se s nimi znala odjakživa,“ vzpomínal Hanzel na jedinečnou Olgu. Každý, s kým se setkala o ní mluvil jen v superlativech a bylo jedno, jestli to byl politik, herec, nebo dělník ze svatby. Se všemi Havlová mluvila rovnocenně a neměla potřebu se povyšovat nad ostatní, což se úplně nedalo říci o její nástupkyni…
Když v roce 1996 Olga podlehla rakovině, celá země se zahalila do smutku. Odešla úžasná žena, symbol síly, zásadovosti a neutuchající energie. Její odkaz žije dál, nejen prostřednictvím knih, vyprávění a vzpomínek, ale také díky nadaci Výbor dobré vůle. Což je další, malý důkaz toho, že Olga vždy myslela více na druhé než na sebe a na své zdraví.
Idnes.cz, Deník.cz, Autorský článek
