Podívejte se, jak dle videa vypadala panenská královna Alžběta I. Možná zjistíte, proč zůstala neprovdaná

Zatímco vláda Alžběty I. byla plná úspěchů, její vzhled byl často předmětem spekulací a diskusí. Její zuby byly podle historiků v hrozném stavu, což mohlo ovlivnit její vzhled a schopnost pohodlně jíst a mluvit. O jejích problémech se zuby hovoří také mnoho studií. Podívejte se na video:

Alžbětiny zuby

Alžbětiny problémy se zuby pravděpodobně začaly už v dětství, kdy nebyla zubní hygiena prioritou, a hlavně by ani zdaleka nedosahovala té dnešní. Alžběta mohla trpět zvýšenou kazivostí zubů, onemocněním dásní a dalšími zubními problémy, což mohlo způsobit, že její zuby byly zažloutlé, uvolněné a bolestivé, stejně jako dásně. Navíc byla známá tím, že skřípala zuby (bruxismus), což její zuby ještě více poškodilo a učinilo je náchylnějšími ke kazům. I přes tyto problémy se zuby byla Alžběta známá svou krásou a elegantním vzhledem, jak alespoň ukazují její portréty. Na portrétech byla často zobrazována v komplikovaných šatech a špercích, s vlasy upravenými podle poslední módy.

Video ale o jejích zubech říká něco jiného:

Maska, kterou nosila celý život

Nové zdroje ale hovoří i o tom, že Alžběta byla mistryní sebekontroly a vytvářela si jakousi veřejnou masku, kterou prezentovala světu, zejména když stárla a její zdraví se zhoršovalo. "Portréty spíše vytvářely iluzi než odhalovaly její skutečnou podobu, která zůstávala skrytá za jejím pečlivě udržovaným vzhledem," vysvětluje britský umělec Matt Collishaw. "Léta nejistoty, způsobená potenciálně nestabilním politickým klimatem, ji vedla k vytvoření veřejné masky, která splynula s jejím soukromým já a stala se neoddělitelnou."

Alžběta byla zobrazena na mnoha portrétech, z nichž některé ji ukazují se zapadlýma očima, vráskami, zjizvenou pletí po neštovicích a s fousky na bradě. Byla zběhlá v umění vytvářet a udržovat image – její otec toužil po synovi a její matka byla popravena na základě vykonstruovaných obvinění z cizoložství. Není tedy divu, že Alžběta celý život skrývala své skutečné já za maskou, kterou si sama vytvořila.

Otázka sňatku

Od jejího nástupu na trůn byla otázka sňatku důležitým tématem. Nicméně se nikdy neprovdala a důvod, proč tomu tak bylo, zůstává nejistý. Je možné, že rozhodnutí ovlivnil její zážitek ze vztahu s Thomasem Seymourem. Nepotřebovala muže jako oporu pro svou vládu a sňatkem by riskovala ztrátu kontroly nebo zahraniční vliv na politiku. Na druhou stranu by její sňatek mohl zajistit následníka, ale je možné, že Alžběta věděla o své neplodnosti. Ostatně, jediným mužem, o němž kdy uvažovala mezi všemi těmi nabídkami, které dostávala, byl Robert Dudley, tehdy ještě pouze baron z Denbigh. Přátelili se od dětství a byli zřejmě i  dlouholetými milenci. O něm si řekneme více...

Několikrát odmítnutý Robert Dudley, hrabě z Leicesteru

Alžběta dostávala četné nabídky k sňatku, ale vážně uvažovala jen o té od Roberta. Když pak jeho žena, Amy Robsartová, zemřela za nevyjasněných okolností pádem ze schodů, vznikl skandál. Ten byl tak veliký, že milencům znemožnil jejich možný společný sňatek. Dlouho se spekulovalo, že Robert svou ženu zabil, aby si konečně mohl vzít Alžbětu, ale nebylo to nikdy prokázáno. Některé prameny tvrdí, že Amy měla rakovinu prsu, což mohlo způsobit spontánní zlomeniny kostí a chůze po schodech mohla způsobit i zlomeninu páteře, která pro Amy byla fatální. Alžběta po celý život vážně uvažovala o sňatku s Robertem Dudleym, a i po smrti jeho ženy oba ještě několik let doufali, že se budou moci vzít. V roce 1575, během divadelního představení na hradě Kenilworth, ji Robert naposledy požádal o ruku. Tak jako v minulosti jej znovu odmítla. Dudley byl jmenován hrabětem z Leicesteru, stal se členem státní rady a zůstal Alžbětiným nejlepším přítelem.

Neochota k sňatku

Po aféře s Dudleym se Alžběta ke svému jakémukoli případnému sňatku vyjadřovala zdrženlivě. Parlament na ni často naléhal, aby si vybrala ženicha, ale ona odpovídala vyhýbavě. Po její nemoci parlament požadoval, aby se buď vdala, nebo určila svého nástupce, aby se tak vyloučilo nebezpečí občanské války. Jako reakci na tento nátlak odročila jednání parlamentu až do roku 1566, kdy potřebovala zvýšit daně. Od roku 1570 začalo být starším členům vlády jasné, že se neprovdá, a její nejdůležitější rádce William Cecil začal hledat řešení nástupnického problému. Její neochota jmenovat svého nástupce ale zajistila bezpečnost jejího postavení proti možnému spiknutí.

Její neochota se provdat dala vzniknout legendě o „panenské královně“, kterou Alžbětě účinně využívala i jako legitimizační nástroj své náboženské politiky. Často se spekuluje o možném zdravotně-psychickém problému, který jí bránil mít sexuální vztah, nejspíše vaginismu.

Nervozita obklopující nevyřešenou otázku následnictví je mnohdy patrná i v literatuře. Například drama Gorboduc (nazývané též Ferrex and Porrex), jehož autory byli Thomas Sackville a Thomas Northon, naráží na toto téma. Další hrou, která navíc využívá legendy o králi Artušovi a zabývá se otázkou následnictví, je The Misfortunes of Arthur.

Zajímá vás minulost a historie? Pak si přečtěte, jak těžké to měly kojné ve středověku.