Svojí krásou se mohla vyrovnat rakousko-uherské císařovně Sissi, po jejímž postavení odjakživa toužila. Charlotta Belgická byla ctižádostivá a od svého manžela Maxmiliána vyžadovala totéž. Manželský pár měl před sebou zářnou budoucnost, která se ale brzy změnila v horor.
Charlotta byla jedinou dcerou krále Leopolda I. A jeho manželky Luisy Marie Orleánské. I když se narodila 7. června 1840 v Bruselu, vyrůstala v anglickém hrabství Surrey a její rodiče pro ni chtěli zářnou budoucnost. Dostalo se jí proto skvělého vzdělání a po rodičích navíc byla velmi ctižádostivá. Peníze a moc pro ni byly na prvním místě. I přes tyto vlastnosti se jí podařilo vdát se z lásky, ačkoliv se jednalo o předem domluvený sňatek.
Bylo jí sedmnáct let, když se provdala za rakouského arcivévodu Maxmiliána, mladšího bratra císaře Františka Josefa I.. Maxmilián byl velmi pohledný, stejně jako nevěsta ctižádostivý a milý, takže pro krásnou Charlottu nebylo těžké se do něj zamilovat. Novomanželé tak tvořili krásný pár a u rakouského císařského dvora měli zprvu úspěch. Obzvlášť dobré vztahy měla Charlotta se svojí tchyní Žofií, která ji na rozdíl od Sissi považovala za ideální partnerku hodnou císaře.
A právě to byl jeden z důvodů, proč mezi švagrovými Charlottou a Sissi panovala nenávist. Jak známo, tchyně Žofie svoji snachu Sissi, která se stala manželkou císaře Františka Josefa I., nikdy moc nemusela. Sissi proto žárlila na její přízeň věnovanou právě Charlottě, a nejen na to.
Obě švagrové byly velice krásné a pro svůj vzhled obdivované, jedna druhé ale právě tu krásu záviděly a nepřály. Sissi si byla velmi dobře vědoma svých předností i umění konverzace, a tak si snadno získala přízeň svého švagra Maxmiliána. To se zase samozřejmě nelíbilo Charlottě a byl to důvod, proč ona žárlila na Sissi, navíc jí bylo trnem v oku její postavení. Naštěstí se obě švagrové u rakouského dvora nemusely navzájem snášet příliš dlouho, jelikož Charlotta se s Maxmiliánem odstěhovala do Itálie, kde prožila šťastné první roky manželství.
Díky tlaku Charlottina otce se postavení novomanželů začalo postupně zlepšovat, jenže když začal Maxmilián v severní Itálii zavádět svá revoluční pravidla, konzervativní císař František Josef I. zakročil a zbavil bratra všech pravomocí. Maxmilián upadl do depresí a psychicky dobře na tom nebyla ani samotná Charlotta, která navíc zjistila, že pravděpodobně nemůže mít děti.
Nějakou dobu se nevědělo, kde vlastně Maxmiliána uchytit, až se nakonec rozhodnutí ujal francouzský císař Napoleon III., který učinil poměrně radikální a kontroverzní krok. Z Maxmiliána udělal mexického císaře a poslal ho i s manželkou do zámoří, aby zemi hospodářsky pozvedl a zavedl v ní evropskou kulturu. I když většina blízkých Maxmiliána i Charlottu od tohoto nebezpečného kroku odrazovala, manželský pár viděl v cestě do Mexika své nové poslání a nechtěl se vzdát možnosti vládnout tak velké zemi.
V Mexiku ale situace vůbec nebyla růžová. Národ o císaře a císařovnu z Evropy nestál a dával to páru důkladně najevo. Charlotta brala svoji funkci velmi vážně a často po Mexiku cestovala, Maxmilián se snažil ustát politickou situaci, přesto se země bouřila. Mexický císař proto uvažoval o abdikaci, což se nelíbilo císařovně a dala mu jasně najevo, že zřeknutí se trůnu je největší ostuda. Dokonce odjela do Evropy orodovat u svých vlivných příbuzných, ani to však nepomohlo a k nebohé Charlottě se nakonec všichni otočili zády.
Charlotta pomalu, ale jistě začínala šílet a dokonce přestala jíst ze strachu, že bude její jídlo otrávené. Situace v Mexiku mezitím houstla a Maxmilián byl zajat a odsouzen k trestu smrti zastřelením. I přes veškerou snahu o jeho záchranu byla poprava 19. června 1867 vykonána a poslední slova mexického císaře zněla: „Ubohá Charlotta“.
To byla pro Charlottu poslední kapka. Do Mexika se už nikdy nevrátila a zcela propadla svému šílenství. Ze ztráty milovaného manžela se nikdy nevzpamatovala. Byla prohlášena za duševně nemocnou a zbytek života strávila v izolaci, zprvu na zámku Miramare u Terstu, kde v minulosti s manželem žili, později byla přesunuta do Belgie, kde 19. ledna 1927 ve věku šestaosmdesáti let zemřela. Svého manžela přežila o dlouhých šedesát let.
Ženy to zkrátka v historii neměly jednoduché. Například Beatrice Bourbonská zase vlastně nevědomky vyzkoušela první císařský řez. Nevědomky? Proč, to zjistíte v článku.
www.stoplusjednicka.cz, www.throughtco.com, www.epochaplus.cz
