V mládí nádherná kráska vévodkyně z Alby: Měla 22 hrabství a nejvíce titulů na světě. Poslední chvíle strávila s manželem ve věku syna

Šlechtický původ a bouřlivé dětství vévodkyně z Alby 

Vévodkyně z Alby se narodila 28. března 1926 jako María del Rosario Cayetana Fitz-James Stuart y Silva. Byla jediným dítětem 17. vévody z Alby, Jacoba Fitz-James Stuarta y Falcóa, a jeho manželky Maríe del Rosario de Silvy y Gurtubay. Zdědila 46 šlechtických titulů, včetně pěti vévodství, byla devatenáctinásobnou markýzou a vlastnila 22 hrabství. 

Měla také různá privilegia, podle protokolu nemusela poklekat před papežem

Vévodkyně z Alby zažila dětství plné bolesti a nejistoty. Když jí bylo osm let, přišla o matku, a otec se poté dvakrát znovu oženil. Během španělské občanské války žila v Londýně, kde její otec působil jako velvyslanec. Tam se spřátelila s budoucí královnou Alžbětou II., která byla její vzdálenou sestřenicí. Také se seznámila s Winstonem Churchillem, který byl jejím kmotrem.

Bouřlivý a skandální život vévodkyně 

Vévodkyně z Alby se po válce vrátila do Španělska a v roce 1947 si vzala Luise Martíneze de Irujo y Artázcoze, bohatého aristokrata. Jejich nádherná svatba byla událostí roku a stála více než 2 miliony dolarů v dnešních penězích. Měli šest dětí: Carlose, Alfonsa, Jacoba, Fernanda, Cayetana a Eugenii. 

Pár se stal miláčky mezinárodní smetánky, mísil se s celebritami jako Jackie Kennedyová, Audrey Hepburnová a Yves Saint Laurent. Vévodkyně z Alby byla obdivována pro svou krásu a styl, stejně jako pro svou vášeň pro umění a kulturu. Vlastnila paláce a nemovitosti po celém Španělsku, plné neocenitelných obrazů od Goyi, Velázqueze, Rembrandta a dalších. 

Měla také vzpurnou povahu, která často šokovala konzervativní společnost. Vzdorovala Francově diktatuře tím, že podporovala demokratické činy a hostila zakázané intelektuály. Odmítala drsnou etiketu své třídy a přijala více bohémský životní styl. Milovala býčí zápasy, flamenko a cestování po světě. 

Znovu čelila tragédii, když její manžel zemřel na leukémii v roce 1972. V roce 1978 se znovu provdala za Jesúse Aguirre y Ortize de Zárate, bývalého jezuitského kněze a uznávaného učence. Jejich manželství bylo mnohými považováno za skandální, zejména jejími dětmi, které si s jejich nevlastním otcem nerozuměly. Zemřel v roce 2001 po prodělání mrtvice. 

Třetí manželství s o čtvrt století mladším mužem a poslední rozloučení 

Vévodkyně z Alby opět šokovala veřejnost, když si vzala za muže Alfonse Díeze Carabantese, státního zaměstnance, který byl o čtvrt století mladší než ona. Její děti byly proti tomuto sňatku, neboť se domnívaly, že mu jde jen o její peníze. Aby je ujistila, že tomu tak není, rozdala jim ještě před svatbou v roce 2011 většinu svého majetku. 

Vévodkyně z Alby si tentokrát dopřála skromnou svatbu, která se nijak nevyrovnala té první. Oslavila ji v Seville, kde se svým třetím manželem našla domov. Oblékla si růžové šaty a předvedla flamenkový tanec, kterým uchvátila všechny přihlížející. Prohlásila, že je naplněna štěstím a že láska jí otevřela novou kapitolu života. 

Vévodkyně z Alby si společně se svým manželem užívala každého dne, který jí zbýval. Opatroval ji s láskou až do poslední chvíle. Její zdraví bylo ovšem křehké a trápily ji četné nemoci, mezi nimi i srdeční potíže a zánět plic. Ve svém paláci, obklopena svou rodinou, si vydechla naposledy 20. listopadu 2014. Bylo jí 88 let. 

Vévodkyně z Alby si získala srdce milionů Španělů, kteří ji uznávali pro její charisma a odvahu. Její poslední cesta ji zavedla do Sevilly, kde byla pohřbena po boku svého druhého manžela. Její odkaz je plný umění, kultury a excentricity, který se jen tak nezapomene. 

Oběť nebo fanynka plastické chirurgie? 

Jedním z nejvýraznějších aspektů vzhledu vévodkyně z Alby byla její drastická proměna díky plastické chirurgii. Podstoupila několik zákroků během svého života, jako například facelifty, operace nosu, injekce do rtů, implantáty do tváří a operace víček. Některé zdroje tvrdí, že začala podstupovat operace poté, co byla zraněna při autonehodě v roce 1959. Jiné zdroje naznačují, že si chtěla udržet mladistvý vzhled pro své mladší manžele. 

Ať už byly její motivy jakékoli, její plastické operace vyvolaly mnoho kritiky i obdivu. Někteří lidé ji považovali za ikonu krásy a odvahy, která si dělala co chtěla se svým tělem. Jiní lidé ji považovali za karikaturu a varování před nebezpečím plastické chirurgie. Ona sama se nikdy nevyjádřila k tomu, proč podstoupila operace, ani kolik jich měla. Řekla jen: "Mám ráda sebe sama takovou, jaká jsem. A to je to nejdůležitější."