Poslední cesta
V posledních měsících války se situace v koncentračních táborech ještě více zhoršila. Josef Čapek maloval na malé formáty – motáky, už jen variace zoufalých, trýzněných těl, ležících, vzpínajících se a marně vzdorujících smrti. Těsně před koncem už kreslil jen idealizované výjevy ze svého dětství: děti cvrnkající kuličky, hrající si na honěnou, maminku zalévající zahrádku.
25. února 1945 byl Josef Čapek převezen do koncentračního tábora Bergen-Belsen, kde vypukla tyfová epidemie. Byl to jeden z posledních transportů, které byly nazývány „ztracené transporty“, protože nebyly evidovány a nebylo jim poskytnuto žádné ubytování ani strava. Čapek byl spolu s dalšími vězni nahnán do otevřených baráků bez střechy, bez lůžek, bez dek. Zcela vyčerpaný nedokázal skvrnitý tyfus porazit. Zemřel krátce před osvobozením tábora v dubnu 1945. Jeho tělo bylo spolu s tisíci dalších naházáno do masových hrobů, aniž by bylo identifikováno nebo důstojně pohřbeno.
Odkaz a památka Josefa Čapka
Josef Čapek je považován za jednoho z nejvýznamnějších českých umělců 20. století. Jeho dílo ovlivnilo mnoho dalších umělců, jako byli Toyen, František Hrubín nebo Jiří Kolář. Byl také spoluautorem několika knih se svým bratrem Karlem, jako byly Dášeňka čili život štěněte, Krakonošova zahrada nebo Povídání o pejskovi a kočičce. Je také autorem slova robot, které poprvé použil v divadelní hře R.U.R.
Josef Čapek je dodnes ctěn a uctíván jako symbol odvahy, lidskosti a umělecké svobody. Jeho památka je připomínána různými akcemi, jako je Mezinárodní den dětské knihy, který se slaví 2. dubna – v den jeho narozenin. Jeho jméno nese i cena Josefa Čapka, kterou uděluje Obec spisovatelů za literaturu pro děti a mládež.