Každý slovanský národ má ve svých pověstech zcela jiný pohled na Kikimoru. Někteří ji popisují, jako starou babiznu, podobnou naší Ježibabě, další jako krásnou mladou ženu nebo malé chlupaté stvoření. Podle legend také existují dva druhy těchto démonů, kteří dokáží všechny terorizovat podobně, jako známější poltergeist.
Kikimora domácí si vychutnávala nefungující rodiny
Jakmile si Kikimora vybrala svůj nový dům, mohli si být její obyvatelé jisti, že doma už nebude nikdy klid. Ať po stránce dobré, či zlé. Většinou byla zalezlá za kamny, ale i ve sklepě či v krbu a vydávala zvuky podobné myšímu pískotu. Do domu se dokázala dostat klíčovou dírkou, ale v některých případech ji prý ‚‚nasadili” stavitelé domů, kterým nebyli po chuti budoucí majitelé. Pokud se k sobě lidé v rodině nechovali hezky, pořádně si je Kikimora vychutnala. Přítomnost démona byla popisována, jako šílené noční můry, pocit, že jim někdo sedí na hrudníku nebo létání předmětů vzduchem.
Z démona se stal hodný strážce
Zbavit se zlé Kikimory nebylo vůbec snadné, a pokud nechtěla mít rodina zdemolovaný dům a ještě větší psychické problémy, musela vyzkoušet jedinou možnost. Tou bylo napravení vztahů mezi členy domácnosti. Jakmile Kikimora začala cítit štěstí, lásku a smích mnohdy nakonec v rodině zůstala a naopak pomáhala. ‚‚Ráda se starala o kuřata a byla velmi ochranitelská vůči tvrdě pracujícím ženám,” tvrdí legenda s tím, že se ze zlého démona stala najednou velmi ochranitelská strážkyně domácnosti.
