Vánoce bývaly pro naše předky velice významným obdobím roku, které provázelo množství nejrůznějších tradic a zvyků. Některé se dodržují v různých podobách dodnes, i když už mají spíše zábavný charakter. Dříve jich však lidé měli celou řadu a přisuzovali jim velký význam. Hlavně na venkově totiž byli pověrčiví. Mnoho zvyků ale postupně se změnou životního stylu vymizelo.
Dnes se dodržuje zejména rozkrajování jablíček, ze kterých se věští, zda bude člověk příští rok zdravý. V mnoha rodinách se pouští lodičky ze skořápek vlašských ořechů, které mají ukázat, jaký bude osud jednotlivých členů rodiny. Když se lodičky drží pospolu, bude tak po celý další rok fungovat i celá rodina.
Toto byl dříve velmi rozšířený a oblíbený zvyk, prostřednictvím kterého lidé věštili budoucnost. Roztavené olovo se lilo do studené vody, kde rychle tuhlo v různých tvarech. Právě z nich se pak odhadovalo, co člověka čeká. Například rovný kousek znamenal klid v životě, různě zkrabacený a zvlněný pak věštil neklid a zmatky. Ovál sliboval lásku, trojúhelník štěstí a kříž si nepřál nikdo. Znamenal totiž smrt.
Jmelí se dnes před Vánocemi stále prodává, ale málokdo vlastně tuší, jaký je jeho význam. Zelené, stříbrné nebo zlaté větvičky se zavěšují na lustry nebo nad dveře. Naši předkové věřili, že jmelí přináší nesmrtelnost nebo znovuzrození. Také chrání před ohněm, bleskem, čarodějnicemi a zlými duchy. Jmelí má být darované, protože kdo jej dostane darem, přinese mu štěstí. Druidové je trhali pro jeho zdravotní účinky. Prý léčí všechno, včetně ženské neplodnosti.
Předvánoční půst byl v minulosti velmi důležitým zvykem. Lidé se snažili očistit své tělo i mysl a připravit se tak na svátky. Kdo se zdržel jídla na Štědrý den úplně, uviděl večer zlaté prasátko. Tak si naši předkové totiž představovali slunečního boha, tedy symbol hojnosti. Po postní době si pak dopřávali kousek vepřového masa, aby do sebe přijali jeho část a neměli nedostatek jídla. Dnes už má tento zvyk trochu jinou podobu, protože hospodyňky nemusí připravovat oběd. V mnoha rodinách se ale tento zvyk už vůbec nedodržuje.
Na štědrovečerním stole bylo v době našich předků vždy sudý počet talířů, aby rodinu nenavštívila v příštím roce smrt. Pod stolem nechyběla sláma, která měla připomenout, že právě na ní se v chlévě narodil Ježíšek. Do jednoho rohu stolu se vždy dával pecen chleba, aby měla rodina v následujícím roce vždy co jíst. Do druhého rohu se uložil košíček s tím, co se sklidilo a zahrádce a na poli, aby byla úroda i příští rok. Nechyběla například jablka, ořechy nebo kořenová zelenina a brambory.
Do třetího rohu se pokládaly drobné mince, aby byl v domě blahobyt. Do čtvrtého rohu patřila miska s krmením pro domácí zvířata, například se zrním.
Pod jednotlivé talíře vložila hospodyně rybí šupinu, aby měl každý stále dost peněz. Stůl se ještě omotal provazem nebo řetězem, který měl chránit dům před zloději a držet rodinu pospolu.
V průběhu večeře pak nikdo nesměl vstávat od stolu, a to ani hospodyně, která vše nachystala dopředu. Jinak by ji čekalo neštěstí.
Tento zvyk se týkal svobodných dívek, které se postavily zády ke dveřím a házely za hlavu střevíc. Pokud jeho špička mířila ke dveřím, věštil, že se dívka do roka provdá. Když byla špička naopak otočená dovnitř do světnice, měla zůstat svobodná.
Vánočka se peče už od 14.století. Tehdy se jí říkalo calta a nebyla pletená. Později se začala plést, a to z devíti pramenů, z nichž každý má svoji symboliku. Spodní čtyři prameny představují slunce, zemi, vodu a vzduch, prostřední prameny znamenají rozum, cit a vůli a horní dva lásku a vědění.
Starým zvykem bylo schovat do těsta před pečením minci nebo zrnko hrášku. Kdo je při krájení našel, toho se mělo po celý následující rok držet štěstí.
Česká televize - pořad Zvyky a tradice, kniha Církevní rok a lidové obyčeje (Vlastimil Vondruška)
