Existuje určitá představa o romantice ve starověku, kterou v lidech umocnily snímky jako Trója, Gladiátor nebo seriál Spartakus. Ale pokud se na historii podíváte více zblízka, zjistíte, že v minulosti nebylo vše tak romantické, jak se může zdát, a uvidíte i bizarní postupy jako je praní prádla v moči, nošení ananasu na večírky jako symbol bohatství a další.
Ve starověkém Řecku bylo líbání projevem spíše respektu než romantiky. Muži, kteří si byli rovni, se většinou navzájem líbali na rty, jinak se líbali na tváře. Líbání mezi muži a ženami však bylo odsuzováno, protože ženy nebyly považovány za rovnocenné.
V minulosti ve viktoriánském období byly vousy mezi muži ve velké oblibě a každý muž si své vousy hýčkal. Jelikož bylo stejně populární i pití čaje, byl vyroben malý hrnek pro pány s kníry, aby si jej nenamočili. Britský hrnčíř Harvey Adams údajně tyto šálky vyrobil v 70. letech 19. století.
Muži ve starověkém Řecku nosili ve skutečnosti sukně, tuniky a tógy. Kalhoty pro ně byly něco, co nosili perští barbaři. Jinak byly kalhoty považovány za něco ženského a byly zdrojem velkého posměchu.
Kdysi dávno byl ananas považován za příliš cenný k jídlu. Měl hodnotu asi tisíc liber a v 16. a 17. století jej nosili bohatí všude s sebou, hlavně pak na večírky, jelikož byl symbolem jejich bohatství. Ananas s sebou nosili tak dlouho, dokud neshnil a nemusel být vyhozen.
Zapomeňte na pohodlné měkké polštáře! Ve starověkém Egyptě i v Číně byly polštáře vyrobeny z kamene, dřeva nebo dokonce porcelánu. Protože tehdejší lidé spali na podlaze, používaly se opěrky hlavy ke zvednutí hlavy, aby byla chráněna před hmyzem.
Kečup byl v minulosti radikálně odlišný od dnešních kečupů. Obsahoval tehdy přísady jako houby, cibuli a koření, ale žádná rajčata. Původ kečupu je orientální, ale dnes se stal mezinárodním. A byla doba, kdy byl kečup skutečně prodáván jako lék jistým gentlemanem Johnem Cookem Bennettem. Zcela nové složení obsahující rajčata totiž bylo klíčem k jeho zdravým vlastnostem a říše kečupové medicíny se rychle rozšířila.
Pokud jste byla starověká Římanka, která chtěla vypadat hezky, pak byl pro vás ideálním lektvarem krásy gladiátorský pot. Jakmile gladiátoři dobojovali, pot, krev a špína se seškrábaly z jejich těl a prodávaly se v lahvičkách mimo arénu. Zatímco bohaté ženy si mohly dovolit krémy a parfémy, pot gladiátorů byl dostupný i pro ženy ze střední třídy.
Hollywood občas líčí středověk jako romantické období, ve skutečnosti šlo o poměrně špinavou a páchnoucí dobu. Možná to bylo způsobeno tím, že koupání nebylo běžnou praktikou, ale spíše něčím, co je třeba udělat. Pokud měl být někdo pasován na rytíře, musel se vykoupat, aby alespoň jeden den voněl.
Pro většinu lidí je dnes moč prostě jen obyčejný odpadní produkt těla. Ale pro Římany to byl zdroj amoniaku, který je považován za účinné čistidlo. Podle mnoha fresek nalezených v Pompejích bylo špinavé oblečení namočeno do zatuchlé moči, aby se očistilo od špíny, oleje a skvrn.
Zdroje: Ripley’s, Atlas Obscura
