Lukáš váží 228 kilo a obává se, že kvůli obezitě ztratí nejen zdraví, ale i vztah. Jeho tělo volá o pomoc. Lukášovi je 40 let a jeho extrémní hmotnost mu bere sílu i radost ze života. Jeho největší obava? Že ztratí to nejcennější, svou dlouholetou partnerku Hanku. Právě jejich vztah visí na vlásku. „Chci, aby byl Lukáš takový, jakého jsem ho potkala před patnácti lety,“ říká Hanka. „Jsme spolu jako kámoši. Sledujte další díl Extrémních proměn, kdy se dozvíte i o úskalích života s člověkem trpícím morbidní obezitou.
Lukáš bydlí poblíž Prahy, vlastní stavební firmu a většinu času tráví koordinací stavebních prací. Ruce už moc nezvedá, pracuje spíš hlavou. Přitom tou nebylo vždycky tak, ale jeho tělo, dřív silné a aktivní, je dnes jako vězení. „Takhle tlustého člověka jsem nikdy neviděl. Jen sebe,“ říká bez okolků v novém díle pořadu Extrémní proměny. A je fakt, že i obezitolog u Lukáše konstatuje morbidní obezitu.
Obezita není jen fyzická zátěž, ale zásadně ovlivňuje i partnerské vztahy, psychiku a kvalitu života. „Čím vyšší hmotnost, tím těžší nejen pohyb, ale i emoce,“ říká pro Svět ženy psycholožka a odbornice na psychosomatiku Mgr. Petra Vlčková. „U obézních mužů často sledujeme frustraci, ústup od fyzické aktivity a následné uzavírání se do sebe. To vede k rozpadu intimity a emočního propojení s partnerem. Když člověk sám sebe přestane vnímat jako atraktivního, je téměř nemožné, aby byl otevřený i citově.“Velká váha podle odbornice ničí nejen klouby, srdce a játra, ale také vztahy, které bývaly plné života. „Intimní život téměř zaniká, přichází stud a pocit méněcennosti. Partner se cítí odstrčený, nedoceněný. A ten druhý ví, že ubližuje – ale neumí s tím přestat. Obezita v takové podobě je tichý ničitel lásky i sebeúcty. Člověk nejednou potřebuje obrovský otřes nebo pomoc zvenčí, aby se z toho koloběhu vůbec dostal.“
Jak jsme řekli v úvodu, Lukáš se bojí, že ztratí svou dlouholetou partnerku Hanku, protože i jejich vztah visí na vlásku. Jak by ne, když Lukášova každodenní realita je plná omezení: „Nerad někam chodím. Auta jsou mi malá, všechno je mi malé. Jakákoliv židlička s opěrátkem je pro mě trest a past. Vždycky musím potupně prosit, jestli tam nemají jinou. Problém obézních lidí je ten, že i záchody jsou pro nás miniaturní. Když se vecpete dovnitř a chcete se tam otočit, tak přes to tělo pomalu ani nemůžete. Obezita mi vadí. Je to strašné a nikomu to nepřeju.“ Vzpomíná zároveň, že ještě ve dvaceti letech vážil 85 kilo. Jenže před třemi lety měl kolaps, během dvou měsíců shodil 30 kilo, ale za rok jich přibral zpět rovnou sto. Dnes říká otevřeně: „Morbidní obezita je krůček do rakve.“
Jeho partnerka Hanka popisuje, jak se z někdejšího akčního muže stala stínová verze toho, koho milovala. Přitom ona je tou, kdo se snaží, aby Lukáš jedl zdravě. Jenže ten ji s každou porcí zeleniny odbyde, protože je zastáncem názoru, že „zelenina je pro králíky,“ glosuje Lukáš, když mu jeho partnerka do míchaných vajíček nabízí rajčata nebo něco zeleného a hned dodává: „Jídlo mám hodně rád a taky si rád přidám, když je ta možnost.“
Hanka se ale směje o poznání méně: „Když projde na záchod, vezme si něco z lednice. Nakupuju jídlo, počítám s ním, a druhý den najdu jen prázdné obaly. Už jsme se i hádali – říkám mu, že by měl večeřet naposledy v šest, připravit si jídlo sám, ale on to nedělá.“ Slzy jí v očích jen těžko zastírají realitu: „Řekla jsem mu, ať se někdy dívá na svět i mýma očima. Ani on by nechtěl doma mít někoho, kdo vypadá jako on.“
„Ve volném čase se rád válím. Mám rád klid. Kafe a postel,“ přiznává Lukáš bez obalu. Připouští, že jeho vztah s Hankou trpí, včetně intimní stránky: „To se dělá blbě, když má přítelkyně padesát kilo a já skoro dvě stě padesát.“ Před sedmi lety byli spolu v Turecku, poslední společná dovolená. Od té doby Hanka jezdí sama. „Já jsem seděl doma, protože jsem tlustej. Posílala mi videa, povídali jsme si. Ale já byl tady.“ Přitom dříve byl Lukáš i podle Hančiných slov hodně aktivní. "Chodívali jsme ven, na procházky. Uměl se bavit, dokázal bavit ostatní," vzpomíná na časy dávno minulé...
Dnes trpí i Lukášův intimní život, tedy i život jeho partnerky. "Co se týče intimního života, to se dělá blbě, když má přítelkyně padesát kilogramů a já skoro dvěstěpadesát. Vím, že morbidní obezita je velký problém, že je to krůček do rakve a trpí celé tělo a že můžu klidně umřít. Už se mi stalo to, že se mi zatočila hlava, zakašlal jsem, zatočil jsem se a omdlel jsem. Tak jsem si zavolal sanitku a doktor mi říkal ať s tím buď něco udělám, ať zhubnu, nebo že do roka a do dne půjdu. Mrzí mě, že to takhle dopadlo, ale já nemám tu vůli zhubnout sám od sebe a také sám trénovat. Sám si nepomůžu, to už vím,“ popisuje situaci Lukáš.
Život obézního člověka není jen o váze – je o neustálém přizpůsobování se světu, který na něj nemyslí. Zejména dnes, když je extrémně trendy být hubený. Zeptali jsme se odbornice, PhDr. Aleny Svobodové, klinické psycholožky a specialistky na poruchy příjmu potravy a obezitoložky.
„Tělesná hmotnost nad určitou hranicí neznamená jen zdravotní komplikace, jako je vysoký krevní tlak, cukrovka nebo bolesti kloubů. Znamená každodenní diskrétní utrpení, které se děje v běžných situacích – při nástupu do auta, při pokusu sednout si v restauraci, při použití veřejných toalet. Svět není stavěný na extrémně obézního člověka, a ten to vnímá velmi ostře. Každá návštěva nového prostoru je stresující. Před každým posedem, vstupem nebo chůzí do schodů přichází mentální sken: Unesu to?, Vejdu se?, Nebudu vypadat trapně? To je obrovská psychická zátěž, která není na první pohled vidět, ale systematicky oslabuje lidskou důstojnost a sebehodnotu.“
„Lidé, kteří trpí morbidní obezitou, zažívají kromě fyzické bolesti i silný sociální diskomfort. V běžném světě často čelí posměchu, soudu okolí i nevyslovenému odmítnutí. Navíc paradoxně často čelí obviňování z nedostatku vůle, lenosti nebo slabé inteligence, což je hluboce nespravedlivé. Většina těchto lidí prošla bolestivými cykly diet, zhubnutí a opětovného přibírání. Jako v Lukášově případě – zhubnout 30 kilo během dvou měsíců, a pak přibrat sto za jediný rok, to není lenost, to je zoufalství. Tělo, které bylo vyhladovělé a pod tlakem, si začne tuk ukládat jako zbraň na přežití. Obezita není jen výsledkem přejídání. Je to komplexní metabolický, hormonální, emocionální i sociální problém. A ano – svět, jak je dnes nastavený, opravdu obézním lidem příliš nepřeje,“ říká pro Svět ženy odbornice.
Lukáš ví, že sám to nezvládne, ale je šťastný, že si ho Martin Košťál pro extrémní proměnu vybral. Přiznává: „Nemám vůli. Když se mi zatočí hlava, omdlím, zavolám si sanitku. Doktor mi řekl: buď zhubneš, nebo do roka a do dne umřeš. Sám si nepomůžu.“ Hanka, zoufalá, dodává: „Nechci ho ztratit, ale musí chtít sám.“ A Lukáš odpovídá: „Musím se změnit. Pro Haničku. Pro nás.“ Lukášova váha je při vážení s trenérem Martinem Košťálem 228 kilo. Jeho vztah, tělo i duše se ocitly na hraně. Ale s pomocí odborníků a lásky, která ho ještě stále drží nad vodou, dostává šanci začít znovu. Lukáš je odhodlaný bojovat, ale už jeho první úkol je pro něj kritický. Má dojít jeden kilometr do svého nového karlovarského hotelového ubytování. Podívejte se:
Povede se Lukášovi jeho proměna? Nebo pohoří jako minulý týden Jarda? Jak se Lukášovi podaří zvládnout rok plný obrovských výzev a tvrdého odříkání budou moci diváci sledovat ve středu večer na obrazovkách TV NOVA, a to od 20:20.
TZ TV Nova, vlastní dotazování, autorský text
