Hlavním tématem posledních let je zejména cukr, který se ve společnosti převtělil do role zabijáka. Zcela se ale zapomíná na sůl, jejíž účinky na lidské zdraví mohou být mnohem závažnější než ty způsobené jejím sladkým protějškem. Co vše může nadměrná konzumace soli způsobit, jak množství soli v potravě omezit a v čem všem nám to může pomoci?
Každý známe ten pocit, kdy nám při vaření omylem ujede ruka, a jídlo tak osolíme o trochu více, než bychom chtěli. První, co nás napadne, je, že jsme tím možná zkazili celý pokrm a že po jeho snězení budeme mít žízeň. Obě varianty jsou velmi pravděpodobné, jen málo z nás si však uvědomí, že v našem těle se důsledkem toho odehraje mnohem více a že častá nadměrná konzumace soli může mít trvalé následky pro naše zdraví.
„Mezi dvě nejvýraznější stravovací rizika vedoucí k úmrtí a invaliditě po celém světě patří nedostatečná konzumace ovoce a vysoká konzumace soli. Právě nadměrné množství sodíku zabije ročně miliony lidí, samozřejmě skrze onemocnění, která jsou s touto problematikou spojená,“ komentuje statistiky Ing. Robert Žižka, průkopník medicíny životního stylu, nového vědeckého oboru, který se v současné době etabluje na evropském kontinentu.
„Vysoký krevní tlak neboli hypertenze je jeden z vůbec nejvýznamnějších rizikových faktorů, který negativně ovlivňuje lidské zdraví, zejména pak onemocnění srdce a cév, kam patří i srdeční infarkt nebo cévní mozková příhoda. Příjem soli, resp. sodíku v soli, ovlivňuje hodnoty krevního tlaku u významného množství lidí, a to platí i pro lidi zdravé i pro nemocné s vysokým krevním tlakem. Přesný mechanismus není znám, sodík v těle totiž ovlivňuje řadu regulačních systémů. Zjednodušeně si můžeme představit, že dochází k zadržování vody v těle, v důsledku čehož stoupá objem tekutin v krevním oběhu, což vede ke zvýšení krevního tlaku,“ vysvětluje proces MUDr. Roman Štícha. A proč je to důležité? Výše uvedená kardiovaskulární onemocnění jsou nejčastější příčinou úmrtí u nás.
Efekt zvýšení krevního tlaku je přitom viditelný téměř ihned po konzumaci jídla s vyšším podílem soli. „Jestliže podáte konzumentům polévku s běžným obsahem soli, krevní tlak bude po dobu následujících tří hodin zvýšený. Pokud však do polévky sůl nepřidáte, ke změnám hodnot krevního tlaku nedojde,“ říká Robert Žižka.
Přijímaní soli v potravě je tak trochu začarovaným kruhem. „Jakmile pravidelně konzumujeme slaná jídla, naše chuťové pohárky si na to navyknou, otupí se a začnou se přizpůsobovat. Pokrmy, které dříve byly přesolené, se pro nás stanou normou, a ty, které obsahují minimum soli, nám nebudou chutnat vůbec,“ přibližuje proces Robert Žižka. Sůl mnoho z nás navíc považuje za přísadu, která dá všem pokrmům tu správnou chuť. Trochu ale zapomínáme na opravdová koření, jako je například bazalka, oregano, sušený česnek, tymián, koriandr nebo citron, která jídlo nejen skvěle dochutí, ale jejichž užívání s sebou často nese i řadu prospěšných účinků.
„Nižší spotřeba soli o pouhých 15 % by mohla zachránit životy milionů lidí po celém světě. Pokud bychom dokázali snížit náš příjem soli o půl čajové lžičky denně, čehož můžeme dosáhnout například tak, že se budeme vyhýbat slaným potravinám a nebudeme sůl do jídla automaticky přidávat, mohli bychom zabránit 22 % úmrtí na mrtvici a 16 % smrtelných infarktů,“ uvádí Robert Žižka z organizace Prameny zdraví, která se zabývá osvětou v oblasti zdravého životního stylu.
Vysoký příjem soli má vliv i na stav a funkčnost našich tepen a cév. „V důsledku konzumace jídel s vysokým obsahem soli se snižuje průtok krve v našich tepnách a cévách,“ varuje Žižka. Jako protiklad v tomto případě může fungovat draslík, který je hojně obsažen v ovoci a zelenině. „Zvýšený příjem draslíku z potravin rostlinného původu, zejména ovoce a zeleniny, se ukázal jako účinný nástroj pro boj s hypertenzí, protože mimo jiné zvyšuje uvolňování oxidu dusnatého, který způsobí relaxaci tepen a pokles odporu krevního řečiště. Pro sodík ze soli ale platí obrácený vztah, a to ve smyslu čím více soli, tím horší funkce cév. Dokonce i jedno slané jídlo dokáže způsobit zvýšení krevního tlaku,“ potvrzuje MUDr. Štícha.
Celý problém je závažný, má však poměrně jednoduchá řešení. Prvním z nich je to, že bychom se měli snažit kupovat co nejméně zpracovaných potravin, do kterých výrobci automaticky přidávají obrovské množství soli. Ta zde slouží jednak jako konzervant a také dodává jídlům atraktivní chuť. Za předpokladu, že mnoho z nás před konzumací sahá automaticky po slánce, máme k dispozici přímo slanou bombu. Ideální je naopak zvýšit podíl ovoce a zeleniny ve stravě a svůj jídelníček založit na co největším množství čerstvých a průmyslově nezpracovaných potravin.
Dalším důležitým krokem je číst etikety a rozumět tomu, co nám tyto hodnoty říkají. „Zde existuje jeden poměrně snadný trik: měli bychom kupovat pouze potraviny, které mají na obalech uvedený nižší obsah sodíku v miligramech, než mají jednotlivé porce gramů. Tedy jestliže má výrobek 100 gramů, obsah sodíku by měl být nižší než 100 mg,“ radí Žižka. Podle doporučení Světové zdravotnické organizace bychom totiž denně měli přijmout méně než 2 gramy sodíku, tedy méně než 5 gramů soli. A posledním, a možná tím nejjednodušším krokem je zamyslet se nad tím, zda je opravdu nutné, každé jídlo osolit a zda už není dost dochucené jinými přípravky, třeba právě bylinkami.
