“Pokud se nezačneš chovat slušně, vydědím tě a nedostaneš ani korunu,” píše naštvaně paní Aneta dceři. Ta má tetovací salón, což se mámě nelíbí

Paní Anetě (67 let) se nelíbí to, jak žije její mladší dcera. Chodí celá pomalovaná (má tetování - pozn. red.), sama taky tetuje a smysl světa vidí v tom, že si chce užívat života. Jezdí si pořád pryč, chodí na různé festivaly, i mezinárodní, kde je navíc velmi úspěšná, ale je stále svobodná a nezávislá, a to se její matce nelíbí. Paní Aneta však chce, aby se dcera začala živit "normální prací" a žila spořádaný život, jaký si ona představuje. Jinak jí vyhrožuje, že ji vydědí. A nakonec jí to všechno napsala i černé na bílém a dopis poslala k nám, do Světa ženy, kde žádá o podporu u stejně smýšlejících rodičů. 

Dcero,

pokud se ihned nezačneš chovat slušně a nezačneš žít tak, jak bys měla, vydědím tě! Nedostaneš ani korunu z našeho majetku. Jak by se ti to líbilo, co? Okamžitě se vzpamatuj, protože tohle rozhodně nedovolím. Nebudeš žít tak, jak teď žiješ. Tvůj život se mi absolutně nelíbí a jako matka mám právo ti říct, co si myslím. Podívej se na svou sestru. Z ní si vezmi příklad! Je hodná, milá, nemá po sobě samé malůvky a tyhle kriminální věci. Má normální práci, je profesorkou na výběrové střední škole! Má manžela, dvě děti a žije spořádaný život. Takový bys měla mít i ty! Děláš mě a své sestře jen ostudu tím, že vlastníš takové hrozné místo, kam chodí lidi pro tetování. Kdoví, co je to za lidi, určitě nějací kriminálníci, normální člověk se přece nenechá v dnešní době tetovat!

Vydědím tě

Protože ty mě ani svou sestru neposloucháš, rozhodla jsem se ti dát jasně najevo, že to myslím vážně. Vydědím tě! Pokud nezačneš pracovat v normální práci, nebudeš mít kolem sebe ty vandráky, kteří pro tebe údajně pracují, vydědím tě. Nemůžeš si dál takhle žít, bezstarostně, jen si jezdit po nějakých festivalech a nemít v životě žádný řád a disciplínu. Žádné neustále flákání se po světě. Musíš si najít muže, založit rodinu a žít tak, jako každý druhý. Když se mě přátelé ptají, co má druhá dcera, můžu se hanbou propadnout.

Nepovedla ses!

Jak mám svým váženým přátelům říct, že moje dcera se nepovedla? Že si běhá jen tak po světě, vlastní podivný podnik, kde si lidé dobrovolně nechávají kreslit obrázky, a ještě s těmito lidmi chodí do společnosti? Jak k tomu přijdu?

Zamysli se nad sebou a nad tím, jak pochybně žiješ. Začni se sebou něco dělat, nebo tě opravdu vydědím! Všechen majetek zůstane tvé sestře, která rodině nedělá ostudu!

Máma

Jak se má paní Aneta zachovat? Dělá správně, když svou dceru takto vydírá? A myslí si, že to skutečně pomůže? Co byste na jejím místě dělali vy? Přečtěte si také příběh paní Marcely která bojuje se svým šéfem a tím, že překračuje všechny hranice.

Nejlepší odpověď na situaci paní Anety mají odborníci ze společnosti Lewis Lawyers

Závěti rodičů jsou napadány stále častěji a většinou dospělými dětmi. Faktem je, že k tomu, abyste svou dceru vydědila, musíte mít závažný důvod, ale ten nemáte. Vaše dcera se o vás zajímá, stará, jste spolu v kontaktu. Nemáte sice stejný názor na to, jak žije, ale s tím nemůžete nic udělat. Vaše dcera je dospělá a nedělá nic špatně, jen vy s jejím životem nesouhlasíte, ale to rozhodně není ještě důvod k tomu ji vydědit. Není to totiž ani zdaleka tak jednoduché, jak si možná myslíte.

V tom, že děti mohou celosvětově závěti svých rodičů napadnout, sehrály roli i smíšené rodinné struktury a napjaté vztahy mezi rodiči a dětmi. Tato řízení mohou být zdlouhavá, nákladná, nejistá a mohou poškodit rodinné vztahy. Někdy může rodič úspěšně zanechat jednomu dítěti méně než druhému, nebo jedno dítě nezaopatřit vůbec. To však otevírá dveře k tomu, aby byla rodičovská vůle zpochybněna. Pokud rodiče chtějí svým dětem ponechat různé částky, aniž by jejich majetek čelil úspěšné žalobě, mohou udělat několik věcí. Potřebují prokázat pádný důvod pro nerovnoměrné rozdělení mezi děti, například když jedno má větší finanční potřebu, dříve dítěti poskytli finanční podporu a podobně. Ale to není váš případ, navíc dcera nedělá nic špatného, jen žije svůj život.

V tomto případě je spíše potřeba společně si sednout a komunikovat rozdílné vnímání života. Vyslechněte si vaši dceru! Třeba to vůbec není tak špatné. Je úspěšná, dělá, co ji baví, dobře, dokonce se uživí a ještě cestuje po světě. Je šťastná. A to byste měla být i vy, i když se s jejím stylem života neztotožňujete.