“Davide, nejsem líná, ale už mi není dvacet, abych vše zvládala tak lehce,” píše manželovi Renáta. Ten jí sráží sebevědomí, přitom sám také zpomalil

Paní Renáta (54 let) vlivem přibývajících let a menopauzy nemá energii. Cítí se unavenější než před dvaceti i deseti lety. Kdysi zvládla vše - přijít z práce domů, uklidit byt, vyzvednout děti, napsat s nimi úkoly, uvařit, nachystat svačiny, nahnat děti do koupelny, uspat a ještě se svým manželem strávit hezký večer. Dnes už by to pro ni byla práce na dva, možná i tři dny. A její manžel? Taky stárne, ale vůbec si to nepřipouští, dokonce paní Renatu považuje za línou! Ta se mu všechno pokoušela vysvětlit, když zjistila, že nemá zdravý rozum. Ale marně. Už neví, jak dál, tak se na nás obrátila s dopisem, kterým by mu vše chtěla osvětlit ještě jednou. Naposled.

Davide,

nejsem líná! Vím, že jsou to poslední čtyři roky tvá oblíbená slova, kterými mě častuješ, protože už nezvládám vše, co jsem zvládala. Nejsem nejmladší a ruku na srdce, ani ty nemládneš. Taky nezvládneš vše, co kdysi. Sekání zahrady je pro tebe práce na celý víkend, kdysi to bylo na jedno dopoledne. Máš taky své a potřebuješ si odpočinout, vidím to na tobě. Tak proč u tebe je odpočívání v pořádku a já jsem podle tebe líná? Přestaň s těmi řečmi, říkala jsem ti to stokrát! Nechápeš, že mi to ubližuje? Zraňuje mě to? Jak by bylo tobě, kdybych ti říkala, že jsi lenoch? Jen proto, že neposekáš naši zahradu za jedno dopoledne a nenaštípeš u toho dříví.

Menopauza mi dala zabrat

Prošla jsem náročnou menopauzou, brala jsem léky na štítnou žlázu, chodila často k lékařům. Moc dobře to víš. Musela jsem zpomalit, začít víc myslet na sebe a na to, že nezvládnu vše na světě. Ale je dobré si to uvědomit. Neuteče mi nic - prach bude na poličkách pořád, nádobí nedostane nožičky a neuteče. Vše na mě počká a je jedno, zda to udělám přes týden nebo během celého víkendu, hezky postupně. Davide, prožili jsme spolu hodně věcí, dobré i ty špatné. Nebylo to vždycky růžové, ale nikdy jsme si nenadávali ani si takhle slovně neubližovali. Nevím, co ti to přelítlo přes nos, ale nechej toho. Už nevím, jak ti to říct.

Zraňuje mě to, ubližuje mi to. To chceš? Vědomě mi srážet mé sebevědomí a hanit mě, když jsem pro tebe dělala první poslední? Takhle se chová manžel ke své manželce? Zamysli se. Nebudu snášet tyhle posměšky. Už ne.

Renáta

Nejlepší odpověď na situaci paní Renáty mají odborníci z webu Marriage

Existuje několik důvodů, které vedou člověka k sobectví. Některé jsou založeny na zkušenostech z dětství a jiné jsou vytvořeny díky dynamice ve vztahu. Pouze děti mohou vyrůst v sebestředné dospělé. Nikdy nemuseli sdílet žádnou ze svých hraček ani lásku a pozornost rodičů. Zvykli si na to, že jsou považováni za neuvěřitelně zvláštní, talentované a vzácné. Troufám si tvrdit, že i váš manžel je jedináček, zvyklý na vaši i kdysi maminčinu bezvýhradnou péči.

Identifikace vlastností sobeckého manžela je zásadní pro udržení zdravého vztahu a osobní pohody. Sobecké chování narušuje důvěru, empatii a emocionální intimitu, což vede k zášti a neštěstí. Rozpoznání těchto znaků umožňuje otevřenou komunikaci a stanovení hranic, což podporuje vyvážené partnerství. Pomáhá předcházet emoční manipulaci a zajišťuje vzájemný respekt. Včasné řešení sobeckých tendencí můžete usnadnit vedením produktivních rozhovorů. Vysvětlete manželovi ještě jednou, o co jde, ale také mu velmi důrazně dejte najevo, že už nebudete jeho posměšky a výtky snášet. Pokud se mu nelíbí, jak se staráte o něj, dům i domácnost, může odejít... Nenechte ho vás urážet a ničit vaše sebevědomí, naopak byste se v tomto věku měli podporovat, mít k sobě porozumění a pracovat na kompromisech.

Jak se má paní Renáta zachovat? Jak manželovi svou situaci vysvětlit? A dá se to vůbec? Jak byste se zachovali vy? Přečtěte si příběh paní Bety, která odhalila, že její nevlastní děti jí kradou peníze.